11 C 167/2022-46 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 7. 2022 se žalobce domáhal určení, že dohoda o uznání a úhradě dluhu, kterou uzavřel dne 11. 7. 2022 se žalovanou, je neplatná. Uvedl, že dne 7. 7. 2022 mu volal p. [příjmení], předseda správní rady žalované, aby v pondělí dne 11. 7. přijel do [obec] na oběd, že s ním chce probrat novinky. Žalobce tedy přijel a p. [příjmení] se telefonicky dotázal, zda má přijít k němu do kanceláře, anebo počkat v restauraci. Bylo mu odpovězeno, aby přišel do kanceláře. Zde p. [příjmení] žalobce usadil, přečetl mu z telefonu něco z oblasti trestního práva, co se týkalo trestného činu krádeže. Poté předložil žalobci dohodu o rozvázání pracovního poměru a dohodu o uznání a úhradě dluhu. Tyto dokumenty si žalobce zběžně prohlédl, avšak nechápal, co se děje. Poté mu p. [příjmení] sdělil, že ho již více než půl roku sleduje, že mu vynáší krabice s výrobky firmy NUTREND a nakládá je do svého auta. Žalobci řekl, že jej má na všech kamerách, že má podpisy od zaměstnanců, kteří jeho počínání potvrdí a rovněž šarže výrobků, které měl žalobce odcizit. Poté žalobci sdělil, že pokud bude váhat s podpisem předložených dokumentů, tak odcizení věcí v hodnotě nad 5 000 Kč je již bráno jako trestný čin a že zavolá policii. Žalobce dostal obrovský strach, neboť p. [příjmení] je velmi bohatý a vlivný člověk, který má známosti všude. Byl v takovém šoku, obavách a tísni, kdy měl strach z šetření policie, že pod touto pohrůžkou oba dokumenty podepsal, ačkoli mu p. [příjmení] nepředložil žádné důkazy o tom, že by se měl dopustit jakéhokoli protiprávního jednání. Nepředložil žádné inventury, výpočty, soupisy zboží, které měl žalobce údajně odcizit. Celá situace pro něho byla natolik šokující, že vůbec obsah listin nechápal, stejně jako nebyl schopen v tu chvíli pochopit následky podpisu listin. Nebyl schopen vnímat, že se zavázal zaplatit částku 700 000 Kč, a to ve lhůtě do 11. 8. 2022. Snažil se p. [příjmení] vysvětlit, že se žádného protiprávního jednání nedopouštěl, ale on odmítal jakoukoli zpětnou vazbu a vysvětlení. Poté, co se následně doma z celé situace vzpamatoval, uvědomil si, že pod nátlakem podepsal něco, co nezpůsobil, tzn. že nemohl zaměstnavateli způsobit žádnou škodu a už vůbec ne ve výši, kterou byl donucen podepsat pod pohrůžkou kontaktování policie. Má za to, že jej jeho zaměstnavatel vylákal původně do restaurace a následně do jeho kanceláře čistě účelově a že tak učinil lstivě, se zcela jiným záměrem – poškodit osobu žalobce. Současně se žalobou podal žalobce taktéž podnět orgánům činným v trestním řízení k posouzení jednání [jméno] [příjmení], a dále rovněž k posouzení jednání žalobce samotného, které spočívalo v užívání tzv. zmetků vzniklých při výrobě, které si příležitostně odnášel domů. Sama žalovaná svým zaměstnancům nabídla, aby tyto zmetky užívali v rámci tzv. pitného režimu. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že se cítí být ze strany žalobce ohrožen případným uplatněním nároku vyplývajícího z uzavřené dohody o uznání a úhradě dluhu, když jeho splatnost nastane dne 11. 8. 2022. Projednáním žaloby pak bude odvrácen případný budoucí spor účastníků o zaplacení předmětné částky. Naléhavý právní zájem pak žalobce dovozuje rovněž ze samotných okolností, za nichž byla předmětná dohoda uzavřena, kdy ze strany [anonymizována dvě slova] byla vůči žalobci užita tzv. bezprávná výhružka – pokud by na žalobce nevyvinul shora popsaný nátlak, tento by nikdy žádnou ze zmíněných dohod nepodepsal. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti. Učinila nesporným, že jako věřitel uzavřela se žalobcem jako dlužníkem dohodu o uznání a úhradě dluhu, kterou žalobce uznal závazek evidovaný žalovanou, vzniklý v době jeho působení u žalované na pozici vedoucího výroby, nákupčího a ekologa v provozovně v [obec]. Tuto dohodu však považuje na rozdíl od žalobce za platnou a účinnou. V žádném případě nesouhlasí s tím, že by vyvíjela na žalobce jakýkoli nátlak a tím jej nutila k podpisu dohody o uznání dluhu či jiného dokumentu. Není pravdou, že by žalovaná dostala žalobce do pozice, že by v něm vyvolala strach z podání trestního oznámení či na něho jinak protiprávně působila. Žalovaná předložila prostřednictvím svého statutárního orgánu [jméno] [příjmení] žalobci předmětný dokument, s jehož obsahem se žalobce seznámil a následně jej podepsal. K této události došlo dne 11. 7. 2022, přičemž u jednání byl přítomen také pan [jméno] [příjmení]. Žalovaná logicky vnímá uzavření dohody žalobcem jako jeho souhlas s uznáním dluhu co do důvodu a výše, přičemž o oprávněnosti této úvahy svědčí rovněž to, že sám žalobce v závěru žaloby přiznává, že z provozovny žalované odnášel její majetek, byť se údajně mělo jednat o výrobní zmetky. Žalovaná na žalobce žádným způsobem netlačila, naopak mu dala prostor, aby se s dokumentem seznámil, k věci se vyjádřil a teprve v případě, že dluh uzná, dohodu podepsal. Navrhla, aby byla podaná žaloba zamítnuta. Soud učinil po provedeném řízení následující skutková zjištění: 3. Ze shodných tvrzení účastníků a dohody o uznání a úhradě dluhu bylo zjištěno, že tito uzavřeli dne 11. 7. 2022 dohodu o uznání a úhradě dluhu. Žalobce v rámci této dohody prohlásil, že se v minulosti opakovaně neoprávněně zmocnil majetku ve vlastnictví žalované, a to konkrétně výrobků, které žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti vyrábí v provozovně sídlící na adrese [obec a číslo], kdy toto zboží odvezl ze skladových prostor dané provozovny a naložil s ním neznámým způsobem. Strany dále shodně prohlásily, že žalobce uvedeným způsobem neoprávněně odebral zboží v celkové hodnotě 700 000 Kč a odpovídá tedy žalované za škodu v uvedené výši. Tento dluh žalobce co do důvodu a výše uznal a zavázal se jej uhradit nejpozději do 11. 8. 2022. 4. Z dalších provedených důkazů soud vzhledem k níže učiněnému právnímu posouzení nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti. 5. Soud učinil závěr o skutkovém stavu v podobě, jak tento plyne z bodu 4. odůvodnění. 6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Podle ustálené judikatury existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. Žalobce má právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na žádaném určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. Tyto teze mají oporu např. v rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněném pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále v rozsudku Vrchního soudu v Praze z 30. 11. 1993, sp. zn. 7 Cdo 63/92, uveřejněném pod č. 11/1994 Bulletinu Vrchního soudu v Praze, či v rozsudcích Nejvyššího soudu z 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněných pod č. 20 a 21 v sešitu č. 3 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura. V soudní praxi přitom nebyl zaznamenán odklon ani od názoru, že uvedené závěry neplatí bezvýhradně a že prokáže-li žalobce, že má naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní vztah, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou při možnosti žaloby na plnění lze určovací žalobu pokládat jen tam, kde neslouží potřebám praktického života, tudíž tam, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje a naopak vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi nimi. Jestliže se však určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000, uveřejněný pod č. 51/2002 časopisu Soudní judikatura). 8. Soud dospěl v nyní posuzované věci k závěru, že není naplněna základní podmínka přípustnosti určovací žalo