13 C 163/2022-12 — Okresní soud v Olomouci

1. Manželé se společným návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 30. 5. 2022 domáhali rozvodu manželství s uzavřeného [datum] v [obec a číslo], zapsané v knize manželství matričního úřadu [obec] ve svazku [anonymizováno], ročník [rok], strana [anonymizováno], poř. [číslo] s odůvodněním, že manželství účastníků je již delší dobu hluboce a trvale rozvráceno, nevedou společnou domácnost a manželství je pouze formálním svazkem. Za trvání manželství se účastníkům narodila nezletilá dcera [jméno], [datum narození]. 2. Soud dospěl po provedeném dokazování oddacím listem, výpisy z CEO, opatrovnickým spisem, a výslechy účastníků k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [obec a číslo], zapsané v knize manželství matričního úřadu [obec] ve svazku [anonymizováno], ročník [rok], strana [anonymizováno], poř. [číslo]. Z manželství se účastníkům narodila nezletilá dcera [jméno], [datum narození] Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], který nabyl právní moci dnem 29. 9. 2022, schválil dohodu rodičů, na základě které byla nezl. [jméno] pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřena do výchovy matky a otec se zavázal přispívat na její výživu částkou 7 000 Kč měsíčně. Z manželství účastníků se jiné děti nenarodily. Asi před 2 lety manželé ukončili vedení rodinné domácnosti. Jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Příčinou rozvratu jejich manželství byly zejména názorové neshody a to jak v rodinné oblasti, tak v oblasti intimní, což vedlo k vzájemnému odcizení manželů a ukončení vedení společné domácnosti a intimního soužití. 3. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 4. Podle ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 5. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití, když účastníci spolu již déle než rok, tedy asi od února 2021 nežijí ve společné domácnosti s tím, že jako manželé spolu nežijí již déle než dva roky. Ohledně nezl. dítěte účastníků soud již pravomocně schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů nezl. dítěte pro dobu po rozvodu; zvláštní důvody ohledně zájmu nezl. dítěte, které by rozvodu manželství účastníků bránily, shledány nebyly. Příčiny rozvratu manželství soud shledal v názorových neshodách a to jak v rodinné oblasti tak v oblasti intimní, což vedlo k vzájemnému odcizení manželů a ukončení vedení společné domácnosti a intimního soužití. Proto soud manželství účastníků rozvedl. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že manželé sice předložili schválenou dohodu o majetkovém vyrovnání, která však neobsahovala ujednání o bydlení manželů po rozvodu a soud tak nemohl postupovat v intencích tzv.„ nesporného“ rozvodu a musel zjišťovat příčiny rozvratu manželství. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně oba manželé se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.