15 C 31/2022-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o osobní půjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty dne 22. 5. 2016 peněžní prostředky ve výši 283 000 Kč. Žalovaný doposud neuhradil část jistiny ve výši 194 675,36 Kč. Celá pohledávka se stala splatnou ke dni 27. 7. 2009, kdy byla půjčka zesplatněna. Společně s jistinou měl žalovaný rovněž povinnost uhradit věřiteli úrok ve výši 10,90 % ročně a zákonný úrok z prodlení od 28. 7. 2009 do zaplacení. Předmětná pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], nyní [právnická osoba]) postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba] Ze strany tohoto věřitele byla pohledávka za žalovaným následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2016 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zažalovala část jistiny ve výši 51 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a uspěla v plném rozsahu, a to dle platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá další části dlužné jistiny ponížené o částku 51 000 Kč, čili domáhá se zaplacení jistiny ve výši 60 000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. <b>3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:</b> Dne 19. 5. 2006 si žalovaný podal žádost o osobní půjčku u věřitele [právnická osoba] s požadovanou výší půjčky 283 000 Kč. Tento návrh smlouvy byl ze strany věřitele akceptován dopisem ze dne 22. 5. 2016, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % a žalovanému byla stanovena smluvní povinnost půjčku splácet v 72 měsíčních splátkách po 5 524 Kč (zjištěno z žádosti o osobní půjčku a její akceptace). Věřitel žalovanému poskytl dne 19. 6. 2006 finanční prostředky v celkové výši 283 000 Kč (zjištěno z příkazu k úhradě). Dopisem ze dne 18. 2. 2009 žalovaný svůj dluh vůči věřiteli uznal a požádal o dočasné sečkání v placení (zjištěno z dopisu žalovaného). Předmětná pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], nyní [právnická osoba]) postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba] Ze strany tohoto věřitele byla pohledávka za žalovaným následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2016 postoupena na žalobkyni. Tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek a jejich přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z dodejky). Dne 11. 8. 2017 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 11. 8. 2017 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). 4. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobkyně, spočívající ve státní příslušnosti žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou a se sídlem v Kyperské republice republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Kypr jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť při absenci dvoustranné či vícestranné mezinárodní smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou Kyprem, je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran. 5. Podle ustanovení § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. <b>6. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:</b> V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce podle ust. § 657 a násl. starého občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 283 000 Kč, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % ročně. Bylo pak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil, neboť byl v řízení zcela procesně pasivní. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem soud shledal žalobu co do zaplacení jistiny ve výši 60 000 Kč důvodnou. Dále soud žalobkyni přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení, který soud považuje za souladný s právními předpisy a obsahem spisu a rovněž žalobkyni přiznal sjednaný smluvní úrok ve výši 10,90 % ročně. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 16 194 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 400 Kč, sazbou mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 10 500 Kč za 3 úkony právní služby po 3 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 900 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 394 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH.