16 C 335/2021-37 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 10 881 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako vlastník pozemní komunikace [parcelní číslo] – ostatní plocha (ul. [ulice]), zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [stát. instituce], je aktivně legitimován dle ustanovení § 45 odst. 1 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů k odstranění překážky provozu na pozemních komunikacích. Žalobce je dle kupní smlouvy ze dne [datum] vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla r. z. [anonymizováno] [číslo], [značka automobilu], barvy [anonymizováno]. 2. Dne 5. 3. 2021 zjistil žalobce, že má předmětné vozidlo propadlou platnost technické kontroly, a tak vyzval žalovaného k odstranění závadného stavu vozidla. Výzvu si žalovaný nepřevzal a závadný stav nenapravil. Z důvodu uplynutí dvouměsíční lhůty bylo vozidlo dne 17. 5. 2021 na náklady žalobce odtaženo na odstavnou plochu do areálu [anonymizována tři slova] [obec]. 3. Dne 21. 5. 2021 zaslal žalobce žalovanému výzvu k vyzvednutí vozidla a úhradě nákladů za odtah a uložení vozidla. Žalovaný si výzvu nepřevzal, nevyzvedl si vozidlo, a neuhradil vzniklé náklady za odtah a uložení vozidla. Dne 23. 9. 2021 byla žalovanému zaslána výzva právním zástupcem žalobce k uhrazení dlužné částky, žalovaný nereagoval, dluh neuhradil a vozidlo nevyzvedl. Za odtah vozidla žalobce zaplatil částku 1 881 Kč. Dle čl. III odst. 2 písm. a) nařízení [územní celek] [číslo] kterým se stanovují maximální ceny za nucené odstranění silničních vozidel a vraků a s tím související služby parkovišť, se stanovuje maximální cena za každý započatý kalendářní den 150 Kč, počínaje dnem následujícím po nuceném odstranění. Žalobce účtuje žalovanému náklady spojené s uložením a odtažením vozidla pouze za šedesát dní trvání uložení, to je od 18. 5. 2021 do 17. 7. 2021, ve výši 9 000 Kč. Žalobce dále požaduje úroky z prodlení v zákonné výši od 9. 10. 2021 do zaplacení, to je lhůty uvedené v předžalobní výzvě ze dne 23. 9. 2021. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, že žalovaný zakoupil osobní motorové vozidlo [značka automobilu], r. z. [anonymizováno] [číslo] za dohodnutou kupní cenu ve výši 3 000 Kč. 7. Z informace o pozemku bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku parcela [číslo] ostatní plocha, katastrální území a [územní celek], jak je tento pozemek zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, [stát. instituce]. 8. Z výzvy ke zprovoznění vozidla ze dne 13. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzýval žalovaného k odstranění vozidla z komunikace na ulici [ulice] [anonymizováno] [číslo] na parkovišti před domem v [obec] s tím, že pokud vozidlo nebude zprovozněno, bude proveden odtah vozidla. Z doručenky k této výzvě bylo zjištěno, že obálka se vrátila, když žalovaný si zásilku nevyzvedl. 9. Z výzvy k zaplacení a vyzvednutí vozidla ze dne 21. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzýval žalovaného k vyzvednutí vozidla na odstavném parkovišti a žádal o úhradu nákladů spojených s uložením a odtažením vozidla ve výši 1 881 Kč. Z doručenky k této výzvě bylo zjištěno, že tato se vrátila, když žalovaný měl být na uvedené adrese neznámý. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce oznamoval uložení vozidla na odstavené parkoviště a zároveň ho žádal o úhradu nákladů na odtah vozidla v částce 1 881 Kč a za uložení vozidla 150 Kč / dne po dobu dvou měsíců, tedy ve výši 9 000 Kč. Dlužnou částku ve výši 10 881 Kč měl žalovaný uhradit nejpozději do 8. 10. 2021. Z dodejky k této předžalobní výzvě pak bylo prokázáno, že tato se vrátila zpět nevyzvednuta. 11. Z objednávky ze dne 6. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobce objednal u [anonymizováno] služeb [územní celek], [anonymizováno], odtah tři vozidel za cenu 5 450 Kč s tím, že dodací lhůta byla stanovena 30. 6. 2021. Z protokolu o odtažení motorového vozidla na odtahové parkoviště [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], ze dne 17. 5. 2021, bylo prokázáno, že byl proveden odtah vozidla r. z. [anonymizováno] [číslo], [značka automobilu], barvy stříbrné. V poznámce je uvedeno, že chybí pravé zadní kolo a ze tří fotografií je vidět přední část vozidla, včetně [registrační značka]. Z faktury [číslo] ze dne 18. 5. 2021, splatné 25. 5. 2021, bylo prokázáno, že [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] vystavily žalobci jako objednavateli faktury za odtah vozidla [anonymizováno] v částce 1 881 Kč. 12. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav: Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce se stal vlastníkem osobního motorového vozidla r. z. [anonymizováno] [číslo], [značka automobilu], barvy [anonymizováno]. Byl vyzván, aby vozidlo zprovoznil a odstranil z komunikace patřící žalobci, protože na tuto výzvu nereagoval, bylo vozidlo odtaženo prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], když tato za odtah vyúčtovala částku 1 881 Kč, kterou žalobce uhradil. Dále žalobce vyúčtoval žalovanému náklady za uložení vozidla za dobu dvou měsíců ve výši 9 000 Kč, když žalovaný si přes výzvu vozidlo nevyzvedl. Dále byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, kde byla stanovena lhůta k plnění. 13. Podle čl. 3 odst. 2 písmeno a) [anonymizováno] [stát. instituce] [číslo] za služby parkovišť se stanovuje maximální cena za každý započatý kalendářní den 150 Kč, počínaje dnem následujícím po nuceném odstranění. 14. Žalobce na základě své legitimace dle shora citovaného ustanovení § 45 odst. 1 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích zjistil, že vozidlo žalovaného nemá provedenou technickou kontrolu a vyzval žalovaného, aby tento závadný stav odstranil. Žalovaný toto neučinil a žalobce tedy přistoupil k odtahu vozidla a jeho uložení na parkoviště patřící žalobci. Dle shora uvedeného nařízení [územní celek] pak vyúčtoval náklady za odstranění silničního vozidla a vraku a dále náklady související se službou parkoviště za dva měsíce. Tuto částku, kterou vyúčtoval v celkové výši 10 881 Kč, pak stanovil jako dluh a vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, ve které byla stanovena lhůta k plnění. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 747,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 881 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 770 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 750 Kč ve výši 997,50 Kč. Náhrada nákladů řízení byla přiznána za jednoduchou výzvu k plnění, když výzva neobsahuje základní právní rozbor předcházející návrhu ve věci samé, a proto byla přiznána polovina úkonu dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t.