17 C 206/2022-47 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 9. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 3 055,48 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 12. 5. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalované byla vyúčtována dodaná elektřina za období od 29. 1. 2019 do 14. 11. 2019 fakturou [číslo] částkou 3 055,48 Kč po odečtení přijatých plateb. Dluh se stal splatným dne 2. 1. 2020. Žalovaná se dostala s plněním dluhu do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, s účinností ke dni 25. 3. 2022, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, žalovaná však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 12. 5. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se zavázala za dodávky elektřiny platit pravidelně měsíčně zálohy ve sjednané výši. Právní předchůdce žalobkyně žalované vyúčtoval elektřinu za období od 29. 1. 2019 do 14. 11. 2019 s tím, že nedoplatek činil 3 055,48 Kč a byl splatný dne 2. 1. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, ve znění dodatků, byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k úhradě dlužné částky. 4. Podle § 50 odst. 2 věta prvá zákona 458/2000 Sb., energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 5. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující e zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. S ohledem na výše citované právní normy a zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 9. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na niž žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, ve znění dodatků. Dále bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako dodavatelem a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena platná smlouva o poskytování dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu, což učinil, a žalovaná se zavázala hradit za odebranou elektřinu sjednané ceny. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila, neboť právnímu předchůdci žalobkyně neuhradila nedoplatek za odebranou elektřinu, který jí byl vyúčtován řádně vystavenou fakturou. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svou povinnost vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy a v řízení se jí nepodařilo prokázat, že svůj dluh vůči žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) uhradila, když byla po celou dobu řízení zcela pasivní, rozhodl soud tak, že žalovanou zavázal k zaplacení dlužného nedoplatku za dodanou elektřinu ve výši 3 055,48 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z dlužného nedoplatku ode dne následujícího po dni splatnosti vyúčtování do zaplacení. Lhůtu soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jako plně procesně úspěšnému účastníkovi náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t“), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., a 21 % DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř. Podmínky k použití § 14b a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.