17 C 27/2022-28 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 31. 1. 2022 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému s účinností ode dne 1. 1. 2022. Svou žalobu odůvodnil tím, že výživné vždy hradil řádně. Se žalovaným se téměř 10 let neviděl, žalovaný ani jeho matka žalobci nikdy nesdělili informace o žalovaném, jeho zdravotním stavu, studiu apod. S ohledem na věk žalovaného měl žalobce za to, že mu vyživovací povinnost skončila a proto neodeslal výživné za leden 2022. Žalovaný mu poté zaslal SMS a ptal se, proč nezaplatil výživné. Na dotaz žalobce pak žalovaný žalobci sdělil, že je evidován na pracovním úřadě, nemá práci, chce pracovat jen v oboru, který studoval, a že mu proto žalobce musí hradit výživné. Žalobce má za to, že jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému skončila ukončením studia žalovaného, když předpokládá, že žalovaný je schopen pracovat a vydělat si na zabezpečení svých potřeb. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Z přehledu plateb žalobce soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění. 4. Ze sdělení Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Olomouci, kontaktní pracoviště [obec], ze dne 3. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 9. 2021 dosud. 5. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo naposledy rozhodnuto o vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému tak, že žalobce byl povinen přispívat na výživu žalovaného částku 2 700 Kč měsíčně. 6. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. 9. Soud se v souladu s § 911 občanského zákoníku zabýval tím, zda je již zletilý žalovaný schopen se sám živit. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný je od 1. 9. 2021 evidován na Úřadu práce. Žalovaný tedy již nestuduje a nepřipravuje se na své budoucí povolání. Nadto bylo dále zjištěno, že žalovaný sám žalobci sdělil, formou SMS zprávy, že od března 2022 již nastupuje do zaměstnání a že žalobce mu tak od dubna 2022 nemusí zasílat výživné. Nejpozději tedy od 1. 9. 2021, kdy byl žalovaný zaevidován na Úřadu práce, nejsou naplněny podmínky pro to, aby žalobce žalovanému hradil výživné, neboť žalovaný je zjevně schopen se sám živit a obstarat si sám své potřeby. Žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, a jelikož se ani neúčastnil jednání nařízeného dne 7. 4. 2022, nemohl být soudem ani poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdil rozhodné skutečnosti a označil potřebné důkazy k tomu, že jsou zde stále důvody pro trvání vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému. Soud proto vyhověl návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému s účinností od 1. 1. 2022. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť žalobce, který byl ve věci plně úspěšný a měl by tak vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení, se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdal.