17 C 49/2022-14 — Okresní soud v Olomouci

1. Manželé se společným návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] před [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] království, ve [obec]. Manželé uvedli, že manželství bylo zpočátku spokojené a že později se mezi manžely objevily neshody, které se jim nepodařilo překonat. Postupně došlo k citovému odcizení a od [datum] již manželé nevedou společnou domácnost. Manželství tak považují za rozvrácené, bez možnosti jeho obnovy. Manželé uzavřeli dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu. Nezletilé děti manželé nemají. 2. V řízení bylo prokázáno oddacím listem, založeným v knize manželství matričního úřadu [obec], ve svazku 11, roč. 2017, na straně 63, pod č. řad. 74, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] ve [adresa]. 3. Z dohody o vypořádání společného jmění manželů a o úpravě společného bydlení pro dobu po rozvodu uzavřené dne [datum], bylo zjištěno, že manželé se dohodli na úpravě vzájemných majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu. Podpisy manželů na dohodě byly úředně ověřeny. 4. Z dodatku ke smlouvě o ubytování ze dne [datum] bylo zjištěno, že manželka se od manžela odstěhovala od [datum]. 5. Z výslechu manželky bylo zjištěno, že k ukončení manželského soužití došlo zhruba před dvěma lety a že obnovu manželského soužití vylučuje. 6. Z výslechu manžela bylo zjištěno, že se všemi tvrzeními manželky zcela souhlasí. 7. Vzhledem k tomu, že ve věci se vyskytuje prvek mezinárodního práva, a to státní občanství manželky (Polsko), soud se předně zabýval otázkou, zda má pravomoc ve věci jednat a rozhodnout, a dále kterým právním řádem se bude v případě, že bude dána pravomoc tohoto soudu, řídit. 8. Česká republika i Polsko jsou členskými státy Evropské unie, proto je třeba na projednávanou věc aplikovat Nařízení Rady č. 2201/2003 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, a dále Nařízení Rady č. 1259/2010 ze dne [datum], kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. 9. Nařízení Rady č. 2201/2003 v Kapitole II, článku 3, odstavci 1 stanoví, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území -) mají manželé obvyklé bydliště, nebo -) měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo -) má odpůrce bydliště, nebo -) v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo -) má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo -) má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má„ domicil“; b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi„ domicilu“ obou manželů. 10. Podle článku 8 Nařízení Rady č. 1259/2010 v případě, že nedojde k volbě podle článku 5, řídí se rozvod a rozluka právem státu: a) v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě b) v němž měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v tomto státě pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě c) jehož státní příslušnost mají oba manželé v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě d) u jehož soudu bylo zahájeno řízení. 11. Pravomoc soudu České republiky (podle místní příslušnosti pak konkrétně Okresní soud v Olomouci) je tedy podle výše uvedeného dána na základě článku 3, odstavce 1 Nařízení Rady [číslo] neboť oba manželé mají na území České republiky obvyklé bydliště. Řízení o rozvod manželů se pak bude podle článku 8 Nařízení Rady č. 1259/2010 řídit právem České republiky jako právem státu, v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu. 12. Místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci je dána podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle místa posledního společného bydliště manželů. 13. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 14. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a při tom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 15. Podle § 757 odst. 1 občanského zákoníku připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení manželství řízení o rozvod manželství trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po rozvodu. Podle § 757 odst. 2 občanského zákoníku dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. 16. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 17. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav a citovaná hmotněprávní ustanovení dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky § 755 a § 757 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků trvalo déle než rok, manželé spolu nežijí více než šest měsíců a předložili soudu dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu. Soud tak vychází z domněnky, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití a manželství účastníků rozvedl, aniž by zjišťoval příčiny rozvratu manželství. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s .“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud současně neshledal důvody svědčící pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků podle § 23 věty druhé z. ř. s .