23 C 257/2021-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 845 Kč s příslušenstvím jakožto dlužného příspěvku za nesplnění povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný jakožto provozovatel motorového vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla v období od [datum] do [datum], v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku za provoz předmětného vozidla. Výše denní sazby u uvedeného vozidla činí 145 Kč, tj. za uvedené období 121 dnů činí příspěvek 17 545 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle ust. § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. a § 2a) vyhl. č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k úhradě dne [datum], která mu byla doručena dne [datum], svoji povinnost však dobrovolně nesplnil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný podanou žalobu rozporoval, žalobou uplatněný nárok považoval za neoprávněný a navrhoval žalobu zamítnout. Uvedl, že již od února 2020 není vlastníkem dotčeného vozidla, neboť jej prodal, přičemž tuto skutečnost žalobkyni sdělil i prokázal zasláním předmětné kupní smlouvy. Žalobkyně proti němu vedla další případ, vztahující se ke stejnému vozidlu, avšak za jiné období, po zaslání kupní smlouvy však případ zastavila jako neodůvodněný, není mu tedy zřejmé, z jakého důvodu byla žaloba v nyní projednávané věci vůbec podána. 3. Žalobkyně ani její zástupkyně se k jednání soudu nedostavily, zbavily se tak možnosti být soudem poučeni ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně v den konání jednání zaslala soudu žádost o poskytnutí lhůty 20 dnů, aby se mohla vyjádřit k tvrzením žalovaného, nicméně tuto soud shledal jako zcela nedůvodnou, neboť v první řadě se žalobkyně měla účastnit jednání ve věci, kde se mohla vyjádřit, příp. žádat o poskytnutí lhůty k doplnění rozhodných skutkových tvrzení. Nadto obsahem žádosti žalobkyně nebyla žádost o odročení jednání, soud proto ve věci rozhodl v její nepřítomnosti. 4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze sdělení Magistrátu města Olomouce, odbor agendy řidičů a motorových vozidel, a z výpisu z databáze žalobkyně soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byl žalovaný zapsán jako provozovatel vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], se statutem provozované. 6. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, z upomínek o úhradu nedoplatku, z předžalobní výzvy a z výpisů ze sledování zásilek a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 145 Kč/den, v celkové výši 17 845 Kč za nepojištěné období od [datum] do [datum] dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen dne [datum], a to ve lhůtě do 60 dnů od doručení. Žalovaný byl následně o zaplacení příspěvku opakovaně upomínán, předžalobní výzva mu byla zaslána. 7. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný podniká v oblasti autodopravy. 8. Z kopie listiny označené jako kupní smlouva ze dne [datum], podacího lístku, dopisu žalobkyně ze dne [datum] a výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] podepsal listinu označenou jako kupní smlouva, dle které prodal vozidlo [jméno], [registrační značka], č. karoserie [anonymizováno], kupujícímu [jméno] [příjmení], který je na listině rovněž podepsán. Žalovaný kupní smlouvu zaslal žalobkyni, která proti němu vedla rovněž jiný případ [číslo] v rámci kterého se po něm domáhala zaplacení příspěvku ve vztahu k totožnému vozidlu, avšak za období od [datum] do [datum]. V rámci tohoto druhého případu však žalobkyně žalovanému přípisem ze dne [datum] oznámila jeho ukončení a potvrdila žalovanému, že po něm úhradu příspěvku již nepožaduje. 9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 10. Žalovaný byl sice v období od [datum] do [datum] zapsán jako provozovatel vozidla [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] se statutem provozované, nicméně od [datum] nebyl jeho vlastníkem, jelikož jej na základě kupní smlouvy z téhož dne prodal třetí osobě, o čemž žalobkyni uvědomil. Žalobkyně proti žalovanému vedla rovněž druhý případ, v rámci kterého se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku ve vztahu k totožnému vozidlu, jako v nyní projednávaném případě, avšak za následující období, po doručení uvedené kupní smlouvy však případ ukončila jako neodůvodněný. 11. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 12. Podle § 4 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že v období od [datum] do [datum], za které žalobkyně uplatňuje příspěvek za nepojištěné vozidlo, žalovaný nebyl vlastníkem ani provozovatelem dotčeného vozidla, jelikož na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl vlastnické právo k dotčenému vozidlu na třetí osobu. Na základě uvedeného tak nebyl splněn prvořadý, zákonem stanovený předpoklad pro důvodnost žalobkyní uplatněného nároku, a sice že dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. je osobou povinnou k zaplacení příspěvku vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel. V řízení tak bylo prokázáno, že žalovaný není osobou v dané věci pasivně věcně legitimovanou a soud proto žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by žalovanému jako procesně plně úspěšnému účastníkovi náleželo právo na jejich náhradu, nicméně tento se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.