23 C 52/2021-24 — Okresní soud v Olomouci

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků, které bylo uzavřeno [datum] před Magistrátem města Olomouce s odůvodněním, že manželství účastníků je již delší dobu hluboce a trvale rozvráceno, nevedou společnou domácnost a manželství je pouze formálním svazkem, neboť jako manželé spolu hospodářsky nežijí již od konce roku 2017 a intimně spolu nežijí již zhruba čtyři roky. Příčiny rozvratu manželství spatřuje v rozdílných názorech na vedení rodinné domácnosti, výchovu dětí a trávení volného času. Za trvání manželství se účastníkům narodili nezletilý syn [jméno], [datum narození], a nezletilá dcera [jméno], [datum narození], kteří byli rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], svěřeni do péče matky. Možnost obnovení manželského soužití vyloučila. 2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství výslovně připojil a skutečnosti uváděné manželkou včetně příčin rozvratu jejich manželství potvrdil. Možnost obnovení manželského soužití vyloučil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování oddacím listem, rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zprávou opatrovníka a výslechy účastníků k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Magistrátem města Olomouce. Z manželství se účastníkům narodili nezletilý syn [jméno], [datum narození], a nezletilá dcera [jméno], [datum narození] Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dnem [datum], svěřil nezletilého [jméno] i nezletilou [jméno] pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu částkou [částka] měsíčně na každého z nich. Z manželství účastníků se jiné děti nenarodily. Na konci roku 2017 manželé ukončili vedení rodinné domácnosti, intimní soužití účastníků bylo ukončeno již před více než pěti lety. Jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Příčinou rozvratu jejich manželství byly rozdílné názory na vedení rodinné domácnosti, výchovu dětí a trávení volného času. Žádnému z účastníků ani jejich nezletilým dětem nebude rozvodem způsobena žádná závažná újma. 5. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle ustanovení § 755 odst. 2 občanského zákoníku mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 7. Podle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Podle ustanovení § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 9. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití, když účastníci spolu již déle jak pět let nežijí jako manželé. Ohledně nezletilých dětí účastníků soud již pravomocně schválil dohodu rodičů o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu; zvláštní důvody ohledně zájmu nezletilých dětí, které by rozvodu manželství účastníků bránily, shledány nebyly. Příčiny rozvratu manželství soud shledal v rozdílných názorech na vedení rodinné domácnosti, výchovu dětí a trávení volného času. Proto soud manželství účastníků rozvedl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, ostatně oba manželé se práva na náhradu nákladů řízení vzdali. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.