13 C 11/2023-68 — Okresní soud v Olomouci

Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá po žalované zaplacení dlužného příspěvků ve výši 9 030 Kč a ve výši 5 110 Kč, vše s příslušenstvím (náklady spojené s mimosoudním uplatněním a zákonný úrok z prodlení) z důvodu porušení povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidel: „ vozidlo 1“ – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka]; „ vozidlo 2“ – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka]; v obdobích: od [datum] do [datum] (vozidlo 1); od [datum] do [datum] (vozidlo 2). Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Soud po provedeném dokazování (zjištěné údaje o vozidle; výzvy a upomínky včetně podacích archů a informací o zásilkách) učinil jednotlivá skutková zjištění a na jejich základě dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu. Výše specifikovaná vozidla byla v uvedených obdobích zapsána v registru vozidel, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem těchto vozidel. Žalovaná byla v daném období jejich provozovatelem. Žalobkyně odeslala žalované výzvy k zaplacení jednotlivých příspěvků ve vztahu k jednotlivým obdobím vždy do 1 roku od začátku konkrétního období. Podstatu sporu soud právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (zejména § 1 a § 4) ve spojení s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná, jelikož provozované vozidlo musí být až na výjimky pojištěno po celou dobu zápisu v registru silničních vozidel. Žalobkyně prokázala, že došlo k porušení této povinnosti, což má právní důsledek spočívající v povinnosti provozovatele vozidla zaplatit příspěvek (denní sazba příspěvku u uvedených vozidel činila 35 Kč, tj. za uvedené období 258 dnů a 146 dnů činí příspěvky 9 030 Kč a 5 110 Kč), k čemuž byla žalobkyní vždy v zákonné lhůtě vyzvána. Současně nebylo prokázáno, že by předmětný dluh žalované zanikl. Důvodnost nároku na příslušenství vyplývá ze zákona a odpovídá skutkovým zjištěním soudu – náklady na mimosoudní uplatnění (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky 205/1999 Sb.); úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 525 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.