16 C 239/2023-102 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 12 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2019 úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději 19. 2. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím webové stránky www.crediton.cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, následně žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Po ověření schopnosti úvěr splácet, mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Dle obecných podmínek se žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dohodli, že smlouva bude podepsána prostřednictvím SMS. Žalovaný neuhradil úvěr k datu splatnosti. Před odesláním upomínky byl žalovaný kontaktován také telefonicky. Předžalobní upomínka mu byla odeslána právním zástupcem žalobkyně dne 9. 11. 2022. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2021 uzavřenou se společností [právnická osoba], požaduje proto dlužnou částku celkem 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 2. Dne 13. 3. 2023 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 4. 4. 2023 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil. U jednání dne 2. 11. 2023, tvrdil, že smlouvu s předchůdkyní žalobkyně nepodepsal. Potvrdil, že mu na účet byla zaslána částka 10 000 Kč. Tvrdil, že částku uhradil, když k tomu předložil emailovou komunikaci a uvedl, že má k dispozici výpisy z účtu, které předloží, a těmito má být prokázáno, že dlužnou částku 10 000 Kč uhradil. K jednání dne 20. 11. 2023 se nedostavil. Spolu s omluvou uvedl, že výpisy z účtů se mu nepovedli zajistit. 3. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o úvěru dnem poskytnutí prostředků. Společnost se dle smlouvy zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. To splnila dne 19. 10. 2019, jak plyne z Potvrzení o provedené platbě z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne 19. 10. 2019 ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, se kterými byl žalovaný seznámen. Smlouva však nebyla ze strany žalovaného podepsána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek plyne, že tato smlouva byla uzavřena dne 27. 4. 2021 mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní. V oznámení o postoupení ze dne 12. 8. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a právním zástupcem žalobkyně byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze dne 9. 11. 2022. Dle podacího lístku, byla zásilka žalovanému odeslána dne 10. 11. 2022. 4. Z emailové komunikace mezi žalovaným a [právnická osoba] na adrese [email] bylo zjištěno, že tomuto bylo sděleno, že půjčka byla uhrazena, email je ze dne 11. 11. 2022. 5. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru: Žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, když smlouva, na základě které se nároku po žalovaném domáhala, nebyla ze strany žalovaného podepsána. Naopak bylo prokázáno z předloženého potvrzení o úhradě a z prohlášení žalovaného, že mu byla na jeho účet ze strany předchůdkyně žalobkyně zaslána částka 10 000 Kč. Žalovaný pak neprokázal, že částku uhradil, když z emailu zaslaného tomuto nebylo možno ztotožnit, že se jednalo tento případ zaslané částky 10 000 Kč. Žalovaný se pak k dalšímu jednání nedostavil, nepředložil výpisy z účtu. O těchto uváděl, že by mělo jít o výpisy, kterými by mělo být prokázáno, že dlužnou částku uhradil. 6. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 7. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů, již výše uvedených, zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.