16 C 85/2023-54 — Okresní soud v Olomouci

Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 17. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení náhrady nákladů vynaložených na zdravotní služby ve výši 10 133,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný v období od 13. 8. 2017 do 28. 2. 2020 nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění v ČR. Žalovaný neinformoval žalobkyni o této skutečnosti a žalobkyně v uvedeném období hradila žalovaným čerpané zdravotní služby na území ČR, přestože žalovaný již v té době nebyl jejím pojištěncem. Žalobkyně celkem za žalovaného uhradila za žalovaného všem smluvním zdravotnickým zařízení částku 10 133,23 Kč. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil. Účastníci souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z formuláře S041 ze dne 20. 3. 2020, že žalovaný byl účasten pojištění na území Velké Británie v období od 13. 8. 2017 do 28. 2. 2020. Z přehledu úhrad zdravotní péče za žalovaného za období od srpna 2017 do března 2020 bylo zjištěno, jaké úkony byly ze strany žalobkyně placeny za žalovaného. Z upomínek ze dne 2. 8. 2022 a 31. 8. 2022 a z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek. Podle § 2991 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2, o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, když porušil svou povinnost oznámit žalobkyni, že je pojištěn na území Velké Británie a žalobkyně za něho tedy platila smluvním zdravotnickým zařízením za služby, které žalovaný čerpal na území ČR. Na straně žalobkyně došlo tedy k plnění bez řádného důvodu a na straně žalovaného tedy vznikla povinnost dle shora citovaných zákonných ustanoveních bezdůvodné obohacení uhradit. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení, když doba prodlení odpovídá výzvě k úhradě, kterou žalobkyně žalovanému doručila a výše úroku z prodlení pak odpovídá platným předpisům. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.