22 C 102/2023-92 — Okresní soud v Olomouci

Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 389,67 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení), která má představovat nedoplatek za elektřinu dodávanou v období od 7. 3. 2019 do 5. 3. 2020 do odběrného místa žalovaného ([ulice a číslo], [obec]), která byla dodávána na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne 25. 11. 2013 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] Prodej, s.r.o., [IČO]). Dále se domáhá částky 3 243,11 Kč, která je požadována ze stejných důvodů, akorát za období od 6. 3. 2020 do 23. 9. 2020. Dále se domáhá částky 7 624,37 Kč, která má představovat nedoplatek za plyn dodávaný v období od 21. 11. 2019 do 29. 9. 2020 do předmětného odběrného místa žalovaného, který byl dodáván na základě smlouvy č. 5E5200ZZ01 [číslo] uzavřené dne 25. 11. 2013 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Uvedené pohledávky měly na žalobkyni být postoupeny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Soud na základě provedených důkazů (jednotlivé smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu; faktury; smlouva o postoupení pohledávky vč. protokolu o předání, potvrzení o úhradě a oznámení; VOP;) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela výše uvedeného dne s žalovaným výše popsané smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny. Právní předchůdkyně žalobkyně dodávala v předmětných obdobích plyn a elektřinu do sjednaného odběrného místa. Za období od 7. 3. 2019 do 5. 3. 2020 vyúčtovala ve faktuře [číslo] nedoplatek žalovaného za dodávanou elektřinu ve výši 2 849,67 Kč. Dne 2. 10. 2020 bylo žalovanému oznámeno, že jeho úhrada ze dne 11. 2. 2016 ve výši 2 940 Kč je započtena na předmětný nedoplatek a dvě smluvní pokuty ve výši 2 x 240 Kč Tyto smluvní pokuty byly vyúčtovány doklady [číslo] ze dne 20. 2. 2020 a [číslo] ze dne 20. 7. 2020. Za období od 6. 3. 2020 do 23. 9. 2020 vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně ve faktuře [číslo] nedoplatek žalovaného za dodávanou elektřinu ve výši 3 243,11 Kč. Za období od 21. 11. 2019 do 29. 9. 2020 vyúčtovala ve faktuře [číslo] nedoplatek žalovaného ve výši 7 624,37 Kč. Dne 13. 10. 2017 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Kupní cena za předmětné pohledávky byla uhrazena ke dni 29. 11. 2022, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Podstatu sporu soud posoudil podle obsahu smluv, zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (zejm. ustanovení § 50 a § 72), a občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující kupní smlouvu § [číslo] a násl.; ustanovení o postoupení pohledávky § [číslo] a násl.; ustanovení o započtení pohledávky § 1982 a násl.) v rozhodném znění, a dospěl k závěru, že žaloba je v převážném rozsahu důvodná. Na základě platného postoupení pohledávek došlo ke dni 29. 11. 2022 u výše specifikovaných pohledávek ke změně v osobě věřitele a na tomto místě nyní figuruje žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným platné smlouvy o sdružených dodávkách plynu a elektřiny, na základě kterých v předmětném období plnila svou smluvní povinnost dodávat příslušné energie do předmětného odběrného místa. Žalovaný proto musí splnit svou navazující smluvní povinnost, tj. zaplatit za energie a související služby dodané v předmětném období sjednanou cenu, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by vyúčtované nedoplatky uhradil. K započtení úhrady žalovaného ze dne 11. 2. 2016 soud uvádí, že v řízení bylo žalobkyní uspokojivě vysvětleno, na které pohledávky byla předmětná úhrada započtena. Pohledávky v podobě dvou smluvních pokut byly v oznámení o započtení ze dne 2. 10. 2020 právní předchůdkyní žalobkyně chybně identifikovány (nesprávně uvedená čísla dokladů a data splatností), soud nicméně z důvodu hospodárnosti akceptoval dodatečné vysvětlení ze strany žalobkyně tak, jak je uvedeno v části věnované skutkovým zjištěním. Důvodnost nároku na příslušenství vyplývá ze zákona, současně výše nároku odpovídá skutkovým zjištěním soudu – zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla neúspěšná pouze v zanedbatelné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 257,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. K výši odměny soud pro úplnost dodává, že naplnění podmínek pro aplikaci § 14b a. t. (tj. jde o návrh na ustáleném vzoru opakovaně uplatňovaném totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech) vyplývá například z následujících věcí vedených u zdejšího soudu – sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Za písemná doplnění tvrzení ze strany žalobkyně soud odměnu nepřiznával, jelikož vysvětlení rozporu ohledně zápočtu pohledávek mělo a mohlo být obsaženo již v žalobě.