22 C 243/2023-79 — Okresní soud v Olomouci

Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá po žalovaném zaplacení několika částek, které mají představovat dlužné příspěvky s příslušenstvím (náklady spojené s mimosoudním uplatněním a zákonný úrok z prodlení). Konkrétně se domáhá: příspěvku ve výši 8 091 Kč za porušení povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu ve vztahu k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo 1“), v období od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021; příspěvku ve výši 8 277 Kč za porušení povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu ve vztahu k vozidlu 1 v období od 1. 3. 2021 do 28. 5. 2021; příspěvku ve výši 2 025 Kč za porušení povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu ve vztahu k motocyklu se zdvihovým objemem válců motoru nad 500 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo 2“), v období od 29. 3. 2022 do 17. 6. 2022; příspěvku ve výši 2 950 Kč za porušení povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za škodu ve vztahu k vozidlu 2 v období od 18. 6. 2022 do 1. 10. 2022. Žalovaný uvedl, že nevlastní žádná motorová vozidla, ani přípojná, jelikož vše bylo prodáno v letech 2020 a 2021 novým vlastníkům. Soud rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: z kupní smlouvy (čl. 53), že vozidlo 1 bylo prodáno panem [jméno] [příjmení] žalovanému dne 6. 5. 2020; z interních údajů žalobkyně, že žalovaný byl ve výše uvedených obdobích provozovatelem předmětných vozidel (např. čl. 12 a 47); z výzev a upomínek vč. dokladů o odeslání/sledování zásilek, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužného příspěvku ve vztahu k vozidlu 1 za první období výzvou ze dne 2. 12. 2021 (čl. 56), za druhé období výzvou ze dne 13. 1. 2022 (čl. 46); ve vztahu k vozidlu 2 byl vyzván k úhradě dlužného příspěvku ve vztahu k prvnímu období výzvou ze dne 4. 8. 2022 (čl. 34) a ve vztahu k druhému období výzvou ze dne 24. 11. 2022 (čl. 19); k úhradě všech příspěvků byl nadále upomínán (čl. 15, 16, 18, 21, 29, 30, 32, 41, 43, 44, 51, 53, 54). Při hodnocení důkazů se soud řídil následujícími úvahami. Žalovaný uvedl tvrzení, že předmětná vozidla prodal již v letech 2020 a 2021. V návaznosti na toto tvrzení byl soudem vyzván ke sdělení konkrétních dat, kdy měla být vozidla prodána, současně k předložení příslušných kupních smluv – nejprve byl vyzván přípisem ze dne 12. 10. 2023, který byl doručen do datové schránky (přihlášením oprávněné osoby) stejného dne; následně byl vyzván usnesením ze dne 31. 10. 2023, které bylo doručeno do datové schránky fikcí dne 13. 11. 2023. Soud žalovaného analogicky podle § 118a odst. 1 a 3 korespondenční formou poučil o následku nedoplnění svých tvrzení a o následku neoznačení/nepředložení důkazů, žalovaný na výzvy přesto nijak nereagoval a svá tvrzení nedoplnil, důkazy nepředložil. Soud proto dospěl k závěru, že výše uvedené tvrzení nebylo žalovaným prokázáno (neunesl břemeno důkazní), jelikož informacím plynoucím z interní evidence žalobkyně soud přikládá důkazní hodnotu vzhledem k zákonnému procesu jejich zjišťování. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Výše specifikovaná vozidla byla v uvedených obdobích zapsána v registru vozidel, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem těchto vozidel. Žalovaný byl v daném období jejich provozovatelem. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvků v každém jednotlivém případě v době do 1 roku od počátku doby nepojištění. Podstatu sporu soud právně posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (zejména § 1 a § 4) ve spojení s vyhláškou č. 205/1999 Sb. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná, jelikož provozované vozidlo musí být až na výjimky pojištěno po celou dobu zápisu v registru silničních vozidel. Žalobkyně prokázala, že ve vztahu ke všem vozidlům došlo k porušení této povinnosti v předmětných obdobích, což má právní důsledek spočívající v povinnosti provozovatele vozidla zaplatit příspěvek (denní sazba příspěvku u uvedených vozidel vyplývá z vyhlášky č. 205/1999 Sb., výše příspěvku odpovídá v jednotlivých případech částkám, která žalobkyně požaduje), k čemuž byl žalobkyní v každém jednotlivém případě v zákonné lhůtě vyzván. Současně nebylo prokázáno, že by předmětné dluhy žalovaného zanikly. Důvodnost nároku na příslušenství vyplývá ze zákona a odpovídá skutkovým zjištěním soudu – náklady na mimosoudní uplatnění (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky 205/1999 Sb.); úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 890 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 243 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.