22 C 5/2023-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 17 505 Kč s příslušenstvím (obchodní úrok a úrok z prodlení), která má představovat nevrácený úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne 27. 4. 2016. Dále se domáhá zaplacení částek 49 Kč, 300 Kč a 260 Kč, které označuje jako poplatek, náklady na vymáhání a smluvní pokutu, i tyto částky požaduje s příslušenstvím (úrok z prodlení). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě provedených důkazů (úvěrová smlouva [číslo] včetně úvěrových podmínek; výpis čerpání, splátek a úhrad; výzvy včetně dokladů o odeslání; potvrzení o provedení bonity klienta; úvěrové zprávy z NRKI) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu (některá zjištění ohledně účtovaných smluvních pokut jsou pro přehlednost uvedena až v části věnované právnímu hodnocení věci). 4. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným a na základě výpisů z externích databází a dospěla ke kladnému závěru o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (úvěrová smlouva; potvrzení o provedení bonity; úvěrové zprávy NRKI). Žalovaný uvedl své příjmy ve výši 16 000 Kč, jako jejich zdroj uvedl zaměstnanecký poměr u [právnická osoba] ptáček, dále uvedl, že bydlí u rodičů (potvrzení o provedení bonity). Žalobkyně určila výdaje žalovaného včetně nového úvěrového zatížení částkou 10 730 Kč (životní minimum 2 400 Kč, náklady domácnosti na bydlení 4 783 Kč, splátky u žalobkyně 1 185 Kč, splátky jiným společnostem 1 562 Kč, splátka nového úvěru 800 Kč; vyjádření žalobkyně ze dne 25. 4. 2023). Výše uvedeného dne s žalovaným uzavřela mimo jiné výše zmiňovanou smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč (ve smlouvě je uveden úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, čerpáno však bylo do limitu 20 000 Kč; úvěrová smlouva; výpis čerpání). Žalovaný začal úvěr čerpat dne 27. 9. 2016, v únoru 2020 již celou jistinu splatil a od února 2021 načerpal celý úvěrový rámec opakovaně. Za celou dobu čerpání žalovaný načerpal postupně prostředky ve výši 41 675,56 Kč a uhradil celkem 50 609,30 Kč. Žalobkyně eviduje dluh na jistině, příslušenství a poplatcích v souhrnné výši 20 781,49 Kč (výpis čerpání). Dne 13. 7. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému zesplatňující výzvu k úhradě celé dlužné částky do 14 dnů od jejího sepsání (tj. od 12. 7. 2022; zesplatňující výzva; podací arch). 5. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § [číslo] a násl.; ustanovení upravující smluvní pokutu § 2048 a násl.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zejm. § 84 a násl., § 104 a násl.), vše ve znění účinném ke dni 27. 4. 2016, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je v převážném rozsahu důvodná. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Soud dospěl k tomu, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. 8. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Porušení této povinnosti vede podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona k právnímu následku v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž jde o tzv. neplatnost absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C [číslo] nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Konkrétní požadavky na prověření úvěruschopnosti by měly odpovídat okolnostem věci, resp. na úvěrujícího by neměly být v důsledku existence této povinnosti kladeny nepřiměřené (neodůvodněné či nereálné) požadavky. 9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného a dospěla ke správnému závěru o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. Na jednu stranu sice lze v prověření úvěruschopnosti shledat deficit, jelikož se žalobkyně u příjmové stránky rozpočtu spotřebitele spokojila s nepotvrzenými údaji, nicméně soud v nynějším případě přikládá větší význam skutečnosti, že žalovaný revolvingový úvěr čerpal opakovaně, tzn. že faktický průběh úvěrového vztahu svědčí o tom, že zjevně byl ve vztahu k poskytnutému úvěrovému produktu v době jeho sjednání úvěruschopný. Žalobkyně dále doložila i dvě úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací, jejichž obsah zohlednila při stanovení výdajové stránky rozpočtu spotřebitele. Prověření úvěruschopnosti lze mít za takové situace za dostatečné. 10. Soud dále posoudil úvěrový vztah i s ohledem na korektiv dobrých mravů. Při tomto posouzení vyšel orientačně z toho, že žalovaný za celou dobu„ standardního“ trvání úvěrového vztahu (tj. až do zesplatnění; 57 měsíců) načerpal částky v souhrnné výši 41 675,56 Kč, přičemž byl za tuto dobu v souvislosti s účtovaným obchodním úrokem a dalšími poplatky povinen žalobkyni uhradit celkem 71 390,79 Kč. Úvěr takových parametrů (tj. půjčeno 41 675,56 Kč, které je třeba vrátit prostřednictvím 57 pravidelných měsíčních splátek až do souhrnné výše 71 390,79 Kč) odpovídá roční úrokové míře cca 24,85 % (vypočteno za pomocí finanční funkce v Excelu). Roční úroková sazba uvedená ve smlouvě o revolvingovém úvěru byla určena hodnotou 26,28 %. Vzhledem k tomu, že dle časových řad [příjmení] (dostupné na [webová adresa]) byla průměrná roční úroková sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu (bez rozlišení doby fixace) v době od dubna 2016 (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s rámcem do 15 000 Kč) do srpna 2016 (počátek čerpání úvěru avšak s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč) na úrovni mezi 10,62 % až 10,95 %, nelze výše uvedenou sjednanou úrokovou sazbu ani popsanou orientační„ faktickou cenu“ úvěru označit za zjevně odporující dobrým mravům. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je v kontextu pravidel na ochranu spotřebitele platná. Žalobkyně platně zesplatnila celý úvěr ke dni 12. 7. 2022. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni celou poskytnutou jistinu včetně příslušenství a dalších (platně) sjednaných poplatků. V řízení bylo prokázáno (výpis čerpání), že žalovaný dosud dluží na jistině částku 17 505 Kč, takže soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. 12. Požadavek na úhradu nákladů za vymáhání ve výši 300 Kč soud podle obsahu posoudil jako nárok na smluvní pokutu, jelikož náklady na vymáhání je nutno jednoznačně doložit (typicky např. výše poštovného jako náklad na odeslání psaní). Pokud jsou tyto náklady uplatňovány paušální částkou (bez ohledu na konkrétní výpočet vedoucí k určení této částky), jedná se dle soudu materiálně o smluvní pokutu. Z výpisu čerpání je zřejmé, že do června 2022 účtovala žalobkyně měsíční náklad na vymáhání (fakticky smluvní pokutu) ve výši 100 Kč. Celkově za náklady na vymáhání za celou dobu účtovala 1 400 Kč a žalovaný uhradil 1 100 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 260 Kč, celkem na smluvních pokutách účtovala za celou dobu 2 320 Kč, přičemž žalovaný uhradil 2 060 Kč. Nároky na smluvní pokuty byly sjednány platně v souladu s § 2048 občanského zákoníku. 13. Podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může úvěrující v souvislosti s prodlením úvěrovaného sjednat smluvní pokutu s omezeními uvedenými v tomto ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smluvní pokuty účtované před zesplatněním celého úvěru v některých případech nebyly uplatněny v souladu s tímto ustanovením, jelikož smluvní pokuty související s prodlením žalovaného s jednou splátkou přesahovaly v souhrnu 500 Kč. Toto se týká 48. splátky, kdy žalobkyně účtovala 500 Kč na smluvních pokutách a 100 Kč jako náklady na vymáhání (fakticky smluvní pokuta), dále se to týká 57. a 58. splátky, kdy žalobkyně účtovala 260 Kč smluvní pokutu a 300 Kč náklady na vymáhání (fakticky smluvní pokuta). V těchto případech žalobkyně neměla podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na zaplacení smluvní pokuty vyšší než 500 Kč, tudíž soud úhrady žalovaného nad tuto částku (dohromady 220 Kč) zohlednil v jeho prospěch jako úhrady na dlužné smluvní pokuty. Soud proto vyhověl požadavku na zaplacení nákladů za vymáhání ve výši 300 Kč, nicméně požadavku na zaplacení smluvní pokuty vyhověl pouze do výše 40 Kč a ve zbytku tento požadavek žalobkyně zamítnul. 14. V neposlední řadě žalobkyně požaduje poplatek ve výši 49 Kč za výpis z účtu, přičemž tento poplatek soud hodnotí jako náklad úvěru (za celou dobu žalobkyně na tomto poplatku účtovala částku 2 842 Kč a žalovaný zaplatil 2 793 Kč) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. 15. Ohledně požadovaného příslušenství soud dospěl k závěru, že