12 C 167/2024-42 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 20. 3. 2024 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 732,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 7. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku ve výši 555 Kč skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 19,99 % ročně vždy k 11. dni v měsíci. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč. Prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, proto žalobkyně dne 14. 2. 2024 přistoupila k zesplatnění úvěru. O zesplatnění byl žalovaný informován prostřednictvím předžalobní výzvy. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 19 597,46 Kč, smluvním úrokem z úvěru ve výši 1 009,28 Kč a smluvní pokutou ve výši 135 Kč.2. Dne 4. 44 2024 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 7. 6. 2024 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se rovněž nevyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů totiž učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 7. 2023 uzavřena dle úrokových podmínek Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byl téhož dne žalovanému bezhotovostním převodem poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 19,99 % a RPSN 23 %. Celkově se žalovaný zavázal splatit částku ve výši 33 601,1 Kč v 66 pravidelných měsíčních splátkách. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 555 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě. Pro případ nesplácení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku. Smlouva o hotovostním úvěru byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách Zonky.cz. Před poskytnutím úvěru byla prověřena žalobkyní úvěruschopnost žalovaného v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, Bankovním a Nebankovním registru klientských informací a byl ověřen příjem žalovaného. Dle splátkového kalendáře ke dni 15. 2. 2024 žalovaný uhradil částku 3 220 Kč, zbývá uhradit částku 21 741,74 Kč. Dne 14. 2. 2024 byla žalovanému odeslaná předžalobní výzva, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 21 741,74 Kč.4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.5. Dle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Soud po právní stránce vyhodnotil, že v řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Dle účinné smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když provedla úhradu částky 20 000 Kč ve prospěch žalovaného, nicméně žalovaný své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnil. Žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému finanční prostředky tak, aby je užil a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník, tj. žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, tedy poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu.8. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 830Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 830 Kč.9. O lhůtě plnění ve výroku I. a II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.