16 C 222/2024-7 — Okresní soud v Olomouci

Žalobce se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhal zrušení vyživovací povinnosti otce k nezl. dceři, která byla stanovena žalobci vůči žalované rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, , kterým bylo otci uloženo platit dceři výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně s účinností od , datum, , s tím, že v roce 2012 bylo výživné pro dceru dohodou rodičů zvýšeno na 5 000 Kč měsíčně. Žádal, aby vyživovací povinnost byla zrušena k , datum, . Žalobu odůvodňoval tím, že dne , datum, nastoupila dcera do pracovního poměru na částečný úvazek na pracovní pozici obsluha rentgenu u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, . Od , datum, jí byl úvazek u zaměstnavatele navýšen na plný pracovní úvazek. Účastníci se dohodli, že vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované skončí ke dni , datum, , neboť odpadly důvody pro placení výživného a žalovaná po žalobci hrazení výživného nepožaduje.Žalovaná se k tomuto návrhu připojila, když společně návrh s žalobcem podepsala.Účastníci řízení navrhli, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci, zejména z rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, , bylo zjištěno, že otci bylo uloženo platit dceři výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně s účinností od , datum, . Ze společných prohlášení účastníků pak bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila do pracovního poměru od , datum, .Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce a žalovaná shodně potvrdili, že bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti, došlo k dobrovolnému navýšení výše výživného. Dále bylo prokázáno ze shodných prohlášení účastníků, že žalovaná je schopna sama se živit, když od , datum, nastoupila do pracovního poměru. Tím pádem odpadla dle shora citovaného ustanovení vyživovací povinnost žalobce vůči žalované.