22 C 23/2024-51 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu návrhu domáhá zaplacení výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně v období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Účastníci jsou rodiči nezletilého , Anonymizováno, , který se narodil dne , datum, , dále jsou rodiči společného nezletilého syna , Anonymizováno, , který se narodil dne , datum, (rodné listy nezletilých).5. Rozsudkem opatrovnického soudu (rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ) byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilých dětí účastníků do péče žalobkyně, žalovaný se zavázal hradit výživné na každé z nezletilých dětí od , datum, ve výši 3 000 Kč. Dlužné výživné ve výši 20 613 Kč pro každé nezletilé dítě se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč pro každé nezletilé dítě. Ohledně majetkových poměrů matky vyšel opatrovnický soud ze zjištění, že bydlí v bytě ve vlastnictví její matky, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 16 660 Kč, její příjmy jsou ve výši cca 30 000 Kč měsíčně plus prosincové odměny dle zisků společnosti. K majetkovým poměrům otce bylo zjištěno, že bydlí sám v bytě, za který hradí nájem ve výši 16 200 Kč, splácí půjčku na rekonstrukci domu ve výši cca 8 500 Kč měsíčně. Mimo nezletilé děti účastníků má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilému , Anonymizováno, (roč. , Anonymizováno, ) a nezletilé , Anonymizováno, (roč. , Anonymizováno, ), dohromady hradí na tyto děti výživné ve výši 9 000 Kč. Opatrovnický soud dále vyšel ze zjištění, že žalovaný upustil společnou domácnost dne , datum, .6. Žalobkyně je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , dne , datum, jí byla stanovena mzda ve výši 44 000 Kč měsíčně, dne , datum, jí byla stanovena mzda ve výši 30 000 Kč měsíčně (mzdové výměry). Žalobkyně hradí samostatně náklady spojené s bydlením ve výši cca 4 800 Kč měsíčně, pravidelně hradí náklady spojené s péčí o nezletilé (faktury s úhradami za chůvu ve výši cca 5 – 8 tis. Kč měsíčně; faktura s úhradami za jesle cca 5 tis. Kč měsíčně; faktury s úhradami za potřeby pro kojence v celkové výši 22 268 Kč – pleny, probiotika, sirupy, léky apod.).7. Žalovaný je od , datum, zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , za období od 07/2023 do 01/2024 měl průměrný měsíční čistý výdělek ve výši 42 085 Kč (sdělení zaměstnavatele žalovaného ze dne , datum, ).8. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k hrazení požadovaného výživného, na výzvu nereagoval (předžalobní výzva ze dne , datum, ).9. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru.10. Žalobkyně a žalovaný jsou zapsání v rodném listě jako rodiče nezletilého , Anonymizováno, , který se narodil dne , datum, , účastníci nejsou manželé, žalovaný opustil v , Anonymizováno, společnou domácnost, na nákladech spojených s péčí o nezletilého , Anonymizováno, se nepodílí, osobně o nezletilého nepečuje, žalobkyni na její výživu ničeho nepřispíval, dohodou schválenou opatrovnickým soudem dne , datum, se zavázal přispívat žalobkyni na výživu společných nezletilých dětí částku 2 x 3 000 Kč měsíčně, dále hradí výživné na své děti z předchozího manželství v celkové výši 9 000 Kč. Jeho průměrný výdělek je cca 42 tis. Kč měsíčně. Žalobkyni v souvislosti s péčí o nezletilého , Anonymizováno, poklesly příjmy ze zaměstnání (, Anonymizováno, ), v souvislosti s částečným obnovením pracovního úvazku v , Anonymizováno, jí naopak vznikají zvýšené náklady na péči o nezletilé (chůva, jesle). Žalovaný byl před podáním žaloby neúspěšně vyzván k hrazení požadovaného výživného.11. Při právním hodnocení věci soud vyšel z následujících právních úvah, přičemž na věc aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“).12. Podle § 779 odst. 1 občanského zákoníku je v případě, že matka dítěte neuzavřela manželství otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže (tzv. druhá domněnka otcovství).13. Podle § 911 občanského zákoníku ze výživné přiznat, pokud se oprávněná osoba není schopna samostatně živit.14. Podle § 920 odst. 1 občanského zákoníku má neprovdaná matka dítěte právo požadovat po otci dítěte výživu po dobu do dvou let dítěte.15. Soud je toho názoru, že v případě tzv. výživného pro neprovdanou matku neplatí striktní požadavek § 911 občanského zákoníku, který možnost přiznat výživné váže na objektivní neschopnost oprávněné osoby samostatně se živit. Institut výživného pro neprovdanou matku má ochranný charakter a vychází podle soudu z předpokladu, že již samo narození dítěte je zejména v jeho útlém věku spjato se zvýšenou zátěží primárně pro matku dítěte, přičemž tato zátěž má své zřejmé dopady na její ekonomickou situaci. To dle soudu plyne ze zákonem omezeného období, po které lze tuto vyživovací povinnost přiznat. Účelem tohoto typu výživného tedy podle soudu není pouze minimalizace existenciálních obtíží neprovdané matky dítěte, ale současně má sloužit také ke kompenzaci nižších příjmů, resp. změn majetkových poměrů spojených s nutností péče o novorozeně-kojence-batole.16. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyni sice nelze považovat za osobu, která by se nebyla schopna samostatně živit, nicméně právo na výživné pro neprovdanou matku jí svědčí, jelikož její majetkové poměry jsou v důsledku zajišťování nezbytné péče o nezletilého syna negativně dotčeny. Žalovaný žalobkyni na její výživu ničeho nepřispíval, od , Anonymizováno, nadto opustil společnou domácnost, tudíž se na výživě žalobkyně nepodílí žádným způsobem. Požadovaná výše výživného nevybočuje z přípustných mezí daných okolnostmi nynější věci, když soud za užití doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti zohlednil primárně zjištěný příjem žalovaného a jeho další vyživovací povinnost k nezletilým dětem (dohromady 15 000 Kč měsíčně). Orientačně soud přihlédl i k výdajům žalovaného, ze kterých vycházel opatrovnický soud, avšak výši těchto výdajů (v kontextu dalších vyživovacích povinností) nepovažoval za okolnost, která by měla sama o sobě vést k zamítnutí žaloby, když ze strany žalovaného nebyly tyto výdaje (a jejich odůvodněnost/nezbytnost) v nynější věci prokázány. Soud dospěl k závěru, že výživné pro neprovdanou matku ve výši 1 000 Kč měsíčně je v rámci majetkových možností žalovaného a ze strany žalobkyně se jedná o zcela legitimní požadavek.17. Soud proto žalovanému stanovil povinnost hradit výživné měsíčně se splatností určenou podle návrhu žalobkyně. Ve vztahu k dluhu na výživném za již uplynulé období soud určil lhůtu k plnění přiměřeně okolnostem věci tak, aby měl žalovaný možnost uhradit dluh na výživném postupně prostřednictvím splátek stanovených ve stejné výši a splatnosti jako běžné výživné. Neuhrazením byť jediné splátky dlužného výživného řádně a včas se stane splatným celý dluh na výživném.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 11 648 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 800 Kč ve výši 1 848 Kč. K zaplacení náhrady nákladů řízení soud stanovil standardní třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř.