17 C 37/2024-121 — Okresní soud v Olomouci

1. Manžel se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhal rozvodu manželství uzavřeného s manželkou dne , datum, v Olomouci. Ve svém návrhu uvedl, že účastníkům se narodil dne , datum, syn , jméno FO, . Dále uvedl, že asi od února 2020 se manželé začali odcizovat, neshodli se na místě budoucího trvalého bydlení a životním stylu. Po vzájemné dohodě se manželé rozešli a manželka se natrvalo odstěhovala do Japonska. Manželé žijí odděleně.2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství vyjádřila tak, že souhlasila s rozvodem manželství.3. Z oddacího listu založeného v knize manželství matričního úřadu , Anonymizováno, města , Anonymizováno, , ve svazku , Anonymizováno, , roč. , Anonymizováno, , na straně , Anonymizováno, , poř. č. , hodnota, , bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v Olomouci čp. , Anonymizováno, .4. Ze souhlasného prohlášení účastníků bylo zjištěno, že za příčinu rozvratu manželství považují rozdílnost povah a osobnostní, kulturní a společenské rozdíly. Manželství považují za hluboce a trvale rozvrácené a ani jeden z nich nemá zájem na setrvání v manželství. Manželé se shodli na rozvodu v roce 2024.5. Vzhledem k tomu, že ve věci se vyskytuje prvek mezinárodního práva, daný ve vztahu ke státnímu občanství manželky (japonské), soud se předně zabýval otázkou, zda soud České republiky má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, kterým právním řádem se bude řídit. Podle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“) se ustanovení tohoto zákona použijí v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Mezi Českou republikou a Japonskem není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala problematiku pravomoci a rozhodného práva ve věcech poměrů mezi rodiči a dětmi, proto je nutné použít pro posouzení pravomoci a rozhodného práva ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém.6. Podle § 47 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.7. Podle § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.8. Podle § 50 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.9. Na základě shora uvedených ustanovení má pravomoc ve věci rozhodovat český soud – podle místní příslušnosti konkrétně Okresní soud v Olomouci, který se řídí českým právním řádem po stránce hmotněprávní i procesní.10. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.11. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a při tom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.12. Podle § 758 občanského zákoníku spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.13. Soud zjistil rozvrat manželství účastníků, přičemž příčiny rozvratu manželství spatřuje v rozdílnosti povah účastníků a v osobnostních, kulturních a společenských rozdílech.14. Jelikož v řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení, přičemž účastníci spolu jako manželé nežijí již od února 2020, jsou tak splněny zákonné podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku a soud má za to, že návrhu manžela, ke kterému se manželka připojila, je za těchto okolností možno vyhovět a manželství účastníků rozvést.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud současně neshledal důvody svědčící pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků podle § 23 věty druhé z. ř. s.