10 C 29/2020-32 — Okresní soud v Opavě

Dne [datum] podal žalobce zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující nezaplacenou kupní cenu za zboží, které žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti u žalobce odebral dne [datum]. Jednalo se koncové zařízení [označení ] – [číslo] All in one, a to na základě smlouvy uzavřené s žalobcem dne [datum], na základě které se žalovaný zavázal zaplatit kupní cenu zařízení ve výši [částka] v měsíčních splátkách po [částka] splatných spolu s běžným vyúčtováním telekomunikačních služeb poskytovaných rovněž žalobcem, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný neuhradil 21 splátek po [částka] splatných nejpozději [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. Podle §2079 odst. 1 NOZ kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 téhož ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citované zákonné ustanovení a dospěl k názoru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci sporu mezi sebou uzavřeli kupní smlouvu a že žalovaný dosud zcela neuhradil kupní cenu, k čemuž se smlouvou zavázal. Sám žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zbavil se tak možnosti namítat či prokazovat, že kupní cenu zaplatil. Pokud se jedná o výši přiznaných úroků z prodlení, tak žalobce požadoval tyto úroky v souladu s nař. vlády č.351/2013 Sb., kterýžto nárok žalobce shledal soud důvodným, a proto příslušenství k žalované pohledávce přiznal v plném rozsahu, tak jak je shora uvedeno ve výroku I. rozsudku, když celá pohledávka se stala splatnou nejpozději dne [datum]. Jelikož se jedná o podnikatelský závazek, přiznal soud žalobci dále rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to v souladu s ust. §3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalované v částce [částka], která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za právní zastoupení v celkové výši [částka] za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby - neobsahuje skutkový ani právní rozbor), když za jeden úkon právní služby náleží dle §14b odst.1 bod 2 adv. tar. [částka], z paušální náhrady hotových výdajů v částce [částka], když za jeden úkon právní služby náleží dle §14b odst.5 písm.a) adv. tar. [částka] a z částky [částka] odpovídající 21% DPH ze základu [částka]. K aplikaci ust. §14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.