116 C 17/2020-60 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 177 400 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok opřela o tvrzení, že mezi [akadem. titul] [jméno] [příjmení] jako projektantem a žalovanou jako ob jednatel byla uzavřena smlouva, na základě které se [akadem. titul] [jméno] [příjmení] vůči žalované zavázal ke zpracování projektové dokumentace pro územní řízení a stavební řízení, kdy předmětem zpracované projektové dokumentace měly být stavební úpravy, rekonstrukce, zateplení a přístavba objektů žalované nacházejících se v bývalém areálu [anonymizováno] v [obec] na adrese [adresa] [číslo] včetně napojení splaškových a dešťových vod na areálové rozvody a tepelné čerpadlo a zpracování energetického auditu. K tomu blíže uvedla, že tato projektová dokumentace měla být hotová do 27. ledna 2017 a sjednaná cena za tuto činnost je předmětem žaloby. Dále tvrdila, že dílo bylo zhotoveno v roce 2017 a jednalo se o projektovou dokumentaci pro územní řízení, která byla společně s územním rozhodnutím předána jednateli žalované [akadem. titul] [příjmení] nejpozději dne 10. 11. 2017 a co se týče stavebního povolení, respektive projektové dokumentace pro stavební řízení, pak tato byla vyhotovena později 5. 2. 2018 a předána společně se žádostí o vydání stavebního povolení 5. 2. 2018 stavebnímu úřadu a rovněž žalované. K tomu doplnila, že [akadem. titul] [příjmení] se kromě zpracování projektové dokumentace žalované též zavázal k tomu, aby ji zastupoval ve věci týkající se stavby zateplení a stavební úpravy objektu žalované, a to při úkonech zajištění investorské a investiční činnosti spojené s předprojektovou a projektovou přípravou stavby, zajištění podkladů pro vyřízení právoplatných podkladů rozhodnutí, podání žádosti na získání územního souhlasu, dále vykonávat všechny úkony stavebníka za účelem obstarání pravomocných rozhodnutí, vyjádření, stanovisek, nebo souhlasů podle požadavků vyplývající ze stavebního zákona a dále k přebírání písemností zasílaných dle platných právních předpisů do vlastních rukou týkajících se investorsko-inženýrské činnosti a projektové dokumentace související s výše uvedenou stavbou s tím, že k tomu mu byla žalovanou vystavena i plná moc. Dále pak tvrdila, že dne 17. 5. 2017 byla do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem Ostrava zapsána [právnická osoba], tj. žalobkyně, která nyní uplatňuje po žalované předmětný nárok, a to z titulu převzetí rozpracované zakázky podle dohody uzavřené mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalobkyní ze dne [datum], kdy k tomu žalobkyně tvrdila, že na základě této dohody předmětná zakázka přešla do práv a povinností žalobkyně. Dohoda mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalobkyní mezi nimi byla uzavřena písemně. Žalobkyně uvedla, že jednatel žalované pan [akadem. titul] [příjmení] o této záměně na straně zhotovitele projektové dokumentace věděl, věděl o tom od [akadem. titul] [příjmení] a od [akadem. titul] [příjmení]. Předloženou smlouvu, kterou se změnil zhotovitel projektové dokumentace, však nepodepsal, ač za tím účelem byla žalovaná několikrát žalobkyní kontaktována. Uhradil ale, respektive žalovaná uhradila fakturu vystavenou žalobkyní na částku 22 200 Kč, kdy touto fakturou byl vyúčtován správní poplatek za správní řízení. 2. Žalovaná v obraně proti uplatněnému nároku namítala, že žalobkyně nikterak v řízení neprokazuje přechod právního vztahu mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalovanou na straně [akadem. titul] [příjmení] na žalobkyni, když žalovaná k tomu nikdy nedala souhlas. Žalovaná nepodepsala žádnou smlouvu o dílo mezi ní a žalobkyní, ani neuzavřela se žalobkyní smlouvu o dílo jinou formou. Žalobkyně žalované nikdy žádné dílo nepředala. I pokud se jedná o vztah mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalovanou, namítala, že [akadem. titul] [příjmení] svůj závazek z uzavřené smlouvy se žalovanou řádně nesplnil, tedy nevyřídil příslušná povolení. Konečně uvedla, že sporná je i otázka, zda vůbec došlo k platnému sjednání vztahu mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalovanou, jelikož [akadem. titul] [příjmení] v emailové komunikaci se žalovanou opakovaně vystupoval i za [právnická osoba] 3. Žaloba je nedůvodná již na základě tvrzení samotné žalobkyně. Sama žalobkyně tvrdí, že předmětný závazek vznikl na základě smlouvy uzavřené mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalovanou. Co se pak týče přechodu práv a povinností z uzavřené smlouvy z [akadem. titul] [příjmení] na ni, pak k tomu žalobkyně tvrdí, respektive tento přechod dovozuje z uzavření smlouvy mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalobkyní ze dne [datum]. K tomu dále žalobkyně uvádí, že o uzavření této dohody mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalobkyní jednatel žalované věděl, a ač několikrát za tím účelem žalovaná ze strany žalobkyně byla kontaktována, žalovaná s ní novou smlouvu o dílo nepodepsala. 4. Na základě shora uvedeného tak v podstatě žalobkyně sama těmito svými tvrzeními popírá svou aktivní legitimaci ve sporu. Netvrdí totiž žádné právně významné skutečnosti, na základě kterých by došlo k převodu práv a povinností, změně subjektů, změně obsahu smlouvy, či změně jejího předmětu oproti původní dohodě uzavřené žalovanou s [akadem. titul] [příjmení]. Na tomto místě soud zde musí důrazně připomenout právní zásadu platící již od dob římského práva„ pacta sunt servanda“, tedy že„ smlouvy nás zavazují“, příp.„ smlouvy jsou závazné“. Tato zásada nevyjadřuje totiž nic jiného, než že účastníci smlouvy jsou zavázáni svým ujednáním a bez souhlasu druhé smluvní strany není možno tento závazek změnit. I v našich soukromoprávních předpisech, tj. občanském zákoníku je na několika místech tato zásada připomínána, že např. dohoda o vypořádaní SJM uzavřená mezi manžely se nedotýká práv věřitelů – vůči nim jsou i nadále oba manželé zavázáni tak, jak byli předtím (byť toto pravidlo občanský zákoník stanoví poněkud nadbytečně, neboť to by platilo i bez této připomínky právě pro to, že závazky nelze měnit jednostranně – tedy toto nadbytečné pravidlo zákonodárce zřejmě do zákonného textu zakomponoval zřejmě spíše pro zdůraznění jeho platnosti, jeho utvrzení, ale daleko nejvíce asi jen pro laickou osvětu). Není proto možno závazky měnit jednostrannými akty, tj. druhé smluvní straně oktrojovat svou vůli. Je proto naprosto právně bezvýznamné uzavření jakékoliv dohody mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalobkyní, pokud s ní nevyjádřila kvalifikovaně souhlas žalovaná (a to i příp. konkludentním jednáním). Prostá vědomost o existenci takové dohody mezi [akadem. titul] [příjmení] a žalobkyní však vskutku nepostačuje (pak domyšleno do konce bychom museli připustit možnost, že obecně ke změně smlouvy postačuje uzavřít se třetím subjektem smlouvu o přechodu práv a povinností z uzavřené smlouvy a tuto skutečnost pak jen oznámit druhému kontrahentovi – druhé smluvní straně, a tímto způsobem tak vnutit druhému účastníkovi smlouvy jinou smluvní stranu, než se kterou do závazku vstupoval, což je prima facie myšlenka neudržitelná). 5. Jestliže přitom žalovaná žalobkyni zaplatila částku 22 200 Kč, kterou jí vyúčtovala zaplacený správní poplatek, pak se mezi nimi nejedná o nic jiného, než o vydání bezdůvodného obohacení, tedy toho, oč se žalovaná obohatila na úkor žalobkyně tím, že za ni žalobkyně plnila správnímu orgánu bez právního důvodu to, co měla plnit žalovaná sama. Jiný význam tato úhrada nemá. Stejně tak zaslání faktury žalobkyní žalované – zde je nutno opětovně připomenout, že se jedná o jednostranný právní akt a faktura z hlediska hmotného práva není ničím více a ničím jiným, než pouze výzvou k plnění. Není-li zde důvod k plnění, není proto třeba na tuto výzvu nijak reagovat, hmotné právo žádnou, ani negativní reakci nepředpokládá, ani z nečinnosti nevyvozuje žádné jiné následky (faktura jako výzva k plnění tak tedy sice a jedině může přivodit účinek splatnosti dluhu tam, kde jiná splatnost nebyla dohodnuta, ale také jen tam, kde dluh skutečně existuje; naopak splatnost nedluhu z nejprostší logiky přivodit nemůže a tím méně nemůže dluh ani založit – byť z praxe soud musí konstatovat, že žalobní nárok je u mnoha žalobců z hlediska tvrzení nezřídka založen pouze na solitérním aktu vystavení faktury – samozřejmě však zcela chybně). 6. Protože pak žalobkyně netvrdila žádnou jinou skutečnost, která by byla způsobilá přivodit změnu v subjektech závazkového vztahu, pak nebyla schopna ani v rovině svých tvrzení dovodit či obhájit svou aktivní věcnou legitimaci ve sporu a podanou žalobu tak nezbylo než zamítnout (a to bez provedení navrhovaných důkazů, neboť i kdyby tyto prokazovaly to, co žalobkyně tvrdí, žaloba by byla zamítnuta se zcela shodným odůvodněním - takové dokazování pak tudíž nemá nejmenšího smyslu), přičemž za tohoto stavu věci pak také už je bez dalšího významu zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly případně žalobkyní ve sporu dále tvrzeny a prokazovány (předmět uzavřené smlouvy, jeho splnění a cena, její splatnost atd. atd.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalované přizna