10 C 312/2020-24 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 3. 11. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 66 873 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, zahraniční [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma], sídlem na [země], [adresa] [adresa] [adresa], [adresa] [číslo], [číslo] [adresa] [adresa], [adresa] [adresa] [číslo] (dále jen věřitel), uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 13. 6. 2018 Smlouvu o revolvingovém úvěru, (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 66 873,49 Kč, které žalovaný bezhotovostně čerpal na svůj bankovní účet pod var. symbolem [číslo], ovšem dosud nevrátil. Úvěr byl splatný 16. 6. 2020. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Tvrzení o oznámení tohoto postoupení v žalobě absentovalo. Zcela nedostatečné vylíčení rozhodujících skutečností žalobce k výzvě soudu doplnil tak, že do doby, než byla uzavřena Smlouva, čerpal dlužník úvěr na základě předchozí smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 8. 2017, kterou dlužník uzavřel rovněž s věřitelem. Dále uvedl, že dlužník čerpal celkem částku 118 460 Kč, z níž zbývalo ke dni postoupení uhradit na jistině 50 262,05 Kč, na úroku 15 861,44 Kč a na náhradě účelně vynaložených nákladech 750 Kč. Zcela potom absentovala konkrétní tvrzení ohledně sjednaného úroku, zejména pokud jde o výši úrokové sazby, vymezení období, za něž jsou požadovány, a výše jistiny, z níž jsou vypočteny, rovněž žalobce neuvedl konkrétně, o jaké účelně vynaložené náklady se jedná. S ohledem na omezení výše dlužné jistiny vzal žalobu částečně zpět, pokud jde o zákonný úrok z prodlení z částky 16 611 Kč. V souladu s tímto zpětvzetím soud podle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení částečně v tomto rozsahu zastavil, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 16. 8. 2017 (včetně informací loan aplication) a 13. 6. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky, potvrzeními o provedené platbě pro [variabilní symbol] (22 x) a výpisy z účtu [právnická osoba] (5 x). Ze smlouvy o postoupení pohledávek a zejména její přílohy má soud za prokázáno, že věřitel postoupil na žalobce pohledávku za dlužníkem v celkové výši 66 448,63 Kč, a to pohledávku označeno referenčním [číslo] [variabilní symbol]. V tomto duchu potom bylo dlužníkovi věřitelem oznámeno toto postoupení dopisem ze dne 3. 8. 2020, ze kterého má soud za prokázáno, že věřitel dlužníkovi oznámil postoupení pohledávky ve výši 66 448,63 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo]; dlužník byl vyzván k její úhradě pod [variabilní symbol]. Přitom ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 8. 2017 (včetně informací loan aplication) má soud za prokázáno, že tato smlouva byla uzavřena pod ref. [číslo]. Číslo druhé smlouvy, tedy smlouvy ze dne 16. 6. 2018 žalobce neuvedl a ani ho nebylo možno z předložených listinných důkazů zjistit. Z dosud prokázaného je zřejmé, že žalobce neprokázal, jaká pohledávka vlastně na něho byla postoupena, neboť pokud porovnáme obsah a označení obou smluv a obsah listin vztahujících se k postoupení pohledávky, neshoduje se variabilní symbol ani referenční číslo pohledávky, a dokonce ani její výše. Totéž platí rovněž pro variabilní symboly (prokázáno [číslo] resp. [číslo]), pod kterými dlužník postupně úvěr (či úvěry) čerpal; toto zcela odporuje žalobním tvrzením, podle kterých měl být úvěr čerpán pod [variabilní symbol]. Žalobce tedy neprokázal, že na něho přešla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, není tedy ve věci aktivně legitimován, proto soud, aniž činil jakákoliv další skutková zjištění z provedeného dokazování, žalobu v plném rozsahu zamítnul (výrok II.) Žalobce, který zůstal ve věci nečinný, se k ústnímu jednání nedostavil a zbavil se tak možnosti být o nedostatcích svého procesního postupu poučen a tyto nedostatky odstranit. O liknavosti žalobce svědčí již pouze to, že v průběhu celého řízení, ani k výzvě soudu, neupřesnil svá tvrzení ohledně obsahu předmětné Smlouvy (červen 2018), pokud jde o povinnost dlužníka úvěr splácet (intervaly, výše a splatnost jednotlivých splátek), neupřesnil ani rozhodujících skutečnosti ve vztahu k požadovaným smluvním úrokům (zejména výše sazby a doba, za něž jsou požadovány), z jeho tvrzení dokonce ani není zřejmé, co vlastně tato předmětná Smlouva představuje, když v doplnění žaloby zmiňuje smlouvu jinou, uzavřenou již v srpnu 2017; zda se jedná o dodatek ke této předchozí smlouvě, změnu této smlouvy, smlouvu, kterou byla původní smlouva nahrazena či jde o zcela samostatnou, další smlouvu o revolvingovém úvěru, stojící vedle předchozí smlouvy z roku 2017. Již samotná žalobní tvrzení byla naprosto kusá, vzhledem k existenci více smluv nedostatečně vysvětlená, a již jen pro tyto nedostatky bylo možno žalobu bez dalšího zamítnout. 4. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.