10 C 8/2021-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím, když tvrdil, že tato částka představuje dlužné televizní poplatky. Uvedl, že žalovaná se stala poplatníkem televizních poplatků tím, že jakožto odběratel elektrické energie nereagovala ve stanovené lhůtě na výzvu žalobce k placení televizního poplatku. Kdy byla tato výzva žalované zaslána a doručena však žalobce již neuvedl, a to ani přes výzvu soudu k doplnění rozhodujících skutečností. Žalobce na tuto výzvu soudu pouze uvedl, že předmětnou výzvou nedisponuje. Dále žalobce tvrdil, že za období od září 2019 do ledna 2020 dluží žalovaná na poplatku částku 675 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>3. Podle § 3 odst. 4 zák.č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.</i> 4. Soud neprováděl žádné dokazování, neboť žalobce nevylíčil zcela zásadní a rozhodující skutečnost, a sice, kdy žalované zaslal a doručil výzvu, na kterou následně žalovaná měla, ovšem nereagovala, na základě čehož se potom měla stát poplatníkem požadovaných poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl, kdy byla výzva žalované zaslána a doručena, nelze určit, odkdy se žalovaná stala poplatníkem a nelze tak učinit závěr o důvodnosti žaloby. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a to přesto, že žalobce zmiňovanou výzvu k žalobě připojil. Soud však k této listině nepřihlížel, neboť žalobce netvrdil, kdy byla tato výzva zasílána a doručena. Žalobce je povinen nejprve rozhodující skutečnosti tvrdit a až poté tyto tvrzené skutečnosti dokazovat (§ 101 odst. 1 o.a.ř.). Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil a zbavil se tak možnosti uvedené nedostatky napravit. Nadto žalobce neprokázal ani další zcela stěžejní žalobní tvrzení, a sice, že žalovaná byla odběratelkou elektrické energie a proto jí vůbec byla uvedená výzva podle ust. § 3 odst. 4 zák.č. 348/2005 Sb. zasílána. 5. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1, když žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala.