10 C 156/2022-10 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne 11. 4. 2022 se žalobce domáhal snížení výživného vůči žalované s účinností od 1. 4. 2022. Žalobce pouze uvedl, že výživné bylo naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve výši 1 500 Kč měsíčně, přitom stejným rozsudkem bylo upravováno výživné pro další jeho děti, a to syna [jméno] – 1 300 Kč, syna [jméno] – 1 200 Kč a dceru [jméno] – 1 000 Kč. Dále uvedl, že od 1. 5. 2021 je žalobce nezaměstnaný, evidovaný na úřadu práce a pobírá pouze dávky státní sociální podpory a hmotné nouze, konkrétně příspěvek na bydlení 2 197 Kč, doplatek na bydlení 1 546 Kč, příspěvek na živobytí 1 590 Kč a stravenky z úřadu práce v hodnotě zhruba 500 Kč. 2. Žalobce byl vyzván usnesením ze dne 26. 8. 2022, aby odstranil vady žaloby a doplnil skutková tvrzení, konkrétně k jakým změnám došlo od poslední úpravy výživného na straně obou účastníků, zejména pokud se jedná o jejich osobní, majetkové, výdělkové a sociální poměry a poměry bydlení; přitom byl poučen, že je třeba vylíčit poměry jednak v době posledního rozhodování o výživném, jednak poměry současné, tzn. od doby, od které je změna výživného požadována až dosud, dále k jakým změnám došlo od poslední úpravy výživného, pokud se jedná o příjmy a výdaje obou účastníků, jaké byly tehdejší, tedy v době posledního rozhodování o výživném, a jaké jsou současné zdroje těchto jejich příjmů (tedy od okamžiku, od kterého je požadována změna výživného až dosud) a jaký byl tehdejší a jaký je současný účel jejich výdajů, dále jaké bylo tehdy a je nyní vzdělání a zdravotní stav obou účastníků. Dále byl žalobce stejnou výzvou poučen o tom, že žaloba musí obsahovat tvrzení o změně poměrů jak na straně žalobce, tak na straně žalované, tedy obou účastníků, a to včetně osob žijících s účastníky ve společné domácnosti, případně osob, které mají vůči sobě určitou jinou vyživovací povinnost. Na tuto výzvu žalobce nikterak nereagoval, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Žalovaná se ani přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se rovněž bez omluvy nedostavila. 4. Soud neprováděl dokazování, když žalobce ani žádné důkazy s výjimkou kopií výplatních dokladů dávek SSP a hmotné nouze neoznačil, důkazy označené ani přes výzvu nepředložil. 5. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta, když nesplnil svou základní povinnost tvrdit rozhodující skutečnosti ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a neunesl tak břemeno tvrzení, pokud jde o poměry žalované, a to ani přes výzvu soudu, aby tak učinil. Nad to nesplnil další základní povinnost ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a neunesl břemeno důkazní, když neoznačil potřebné důkazy k prokázání svých alespoň kusých skutkových tvrzení, a ty které označil, nepředložil, rovněž ani na základě výzvy soudu. Soud tak neměl v okamžiku rozhodování prokázány jak poměry žalobce, tak žalované. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žádný z účastníků řízení tuto náhradu nepožadoval, ve věci úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 7. Vzhledem k povaze uplatněného nároku soud řízení nepřerušoval a projednal věc bez přítomnosti účastníků. Má-li žalobce za to, že jeho návrh je důvodný, může se svého nároku domáhat kdykoliv v budoucnu znovu.