10 C 268/2021-44 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem podaným soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství. V návrhu uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [obec] a nenarodily se z něho žádné děti. Z posledního společného bydliště se žalovaný v listopadu 2018 odstěhoval do [země], kde již zůstal a nehodlá se vrátit. Jeho odchodu předcházely vzájemné hádky a neshody na otázky společného života. Od tohoto jeho odchodu s ním žalobkyně komunikovala pouze dvakrát prostřednictvím emailu, poprvé se ho dotazovala, zda bude souhlasit s rozvodem, podruhé zjišťovala jeho současný pobyt. Žalovaný ani jednou za celou dobu odloučení od žalobkyně neprojevil snahu ani zájem o svůj návrat. Žalobkyně po dobu dvou let udržuje nový partnerský vztah a nemá zájem na obnovení manželství s žalovaným. 2. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť žalovaný je státním občanem [země]. Vzhledem k tomu, že mezi [země] a Českou republikou neplatí žádná vzájemná dohoda upravující právní institut manželství a jeho případný rozvod, je nutno pro zkoumání pravomoci a příslušnosti českých soudů aplikovat zák. č. 91/2012 Sb. Pravomoc soudu je dána podle § 47 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., kdy k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství stačí, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky (žalobkyně), nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Místní příslušnost Okresního soudu v Opavě je pak dána dle obecných ustanovení z.ř.s., když oba manželé měli poslední společné bydliště v obvodu zdejšího soudu a žalobkyně v něm stále bydlí. Rozhodným právem v dané věci bude potom právo české, když podle ust. § 49 odst. 1 cit. zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Následně potom podle ust. § 50 odst. 1 se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Žalovanému se nepodařilo do [země] doručit na známou adresu, proto mu byl ustanoven opatrovník, který navrhl zamítnutí žaloby, což však blíže neodůvodnil, když neměl dostatek informací. Z důvodu nekontaktnosti žalovaného bylo upuštěno rovněž od jeho výslechu, když soud má za prokázáno, že o rozvodovém řízení ví, ovšem nikterak se o něho nezajímá ani neprojevuje žádnou snahu o zachování manželství. Výslech žalovaného by bylo možné provést jen s velkými obtížemi a s vynaložením nepřiměřeně vysokých nákladů. 3. Shora uvedená skutková tvrzení, která v průběhu řízení žalobkyně potvrdila v rámci své účastnické výpovědi, soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, jak shora uvedeno, ze kterého při svém dalším rozhodování vycházel. 4. Podle ust. § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval výše citovaná ustanovení a dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Provedeným dokazováním i postojem žalovaného v řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a další trvání manželství není zájmem žádného z účastníků, když tito od listopadu 2018 společně nežijí. V takto rozvráceném manželství již manželé nedokáží dostát svým zákonným povinnostem a jejich další setrvání v manželství tak již nemůže naplnit účel, pro který bylo založeno, přičemž příčiny rozvratu manželství soud spatřuje na straně žalovaného, který opustil společnou domácnost, nejeví žádnou snahu se do ní vrátit a žije již čtyři roky ve své rodné zemi. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z.ř.s., když neshledal důvody pro aplikaci druhé věty tohoto ustanovení, a to rovněž s přihlédnutím k tomu, že oba účastníci se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.