17 C 289/2021-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 8 572,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluveným úrokem. Uvedla, že po ověření úvěruschopnosti uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu žalované č. [bankovní účet] s limitem 30 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Z důvodu porušení smluvních podmínek žalovanou jí žalobkyně oznámila, že úvěr ke dni 1. 1. 2021 zesplatnila, a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky do [datum]. Ke dni splatnosti se dlužná částka skládala z jistiny 20 860,16 Kč a smluvních úroků 758,84 Kč, po splatnosti žalovaná zaplatila celkem 14 000 Kč ([datum] částku 2 000 Kč, [datum] částku 4 000 Kč, [datum] částku 4 000 Kč, [datum] částku 4 000 Kč) a z této úhrady žalobkyně započetla část na úroky, část na zákonné úroky z prodlení a část 12 288,08 Kč na úhradu jistiny. Zbývající část jistiny 8 572,08 Kč s příslušenstvím požaduje v tomto řízení. 2. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru do 30 000 Kč i to, že dopisem z [datum] jí žalobkyně oznámila, že z důvodu porušení smluvních podmínek se stává splatným zbytek kontokorentního úvěru, a vyzvala ji k úhradě jistiny 20 860,16 Kč a smluvních úroků 758,84 Kč. U jednání dále učinila nespornou celkovou částku čerpání 67 092,41 Kč, celkovou splacenou částku 51 469 Kč, jakož i dluh na jistině k datu zesplatnění 20 860,16 Kč. Opakovaně se však bránila tvrzením, že [datum] byla na její účet u žalobkyně nařízena exekuce, v důsledku které jí byly zablokovány peněžní prostředky ve výši 14 074 Kč, následně byl [datum] exekuční příkaz na tuto částku zrušen, a proto měla být uvedená částka vrácena na její účet a použita žalobkyní k úhradě zbytku dluhu ze smlouvy o úvěru, což se nestalo; naopak je tato částka dosud žalobkyní zadržována. 3. Soud provedl důkaz rámcovou smlouvou o finančních službách z [datum] včetně smlouvy o účtu č. [bankovní účet] a smlouvy o kontokorentním úvěru na tomto účtu, poslední výzvou před podáním žaloby z [datum], výzvou k zaplacení před podáním žaloby z [datum] a k tvrzenému úvěrovému vztahu zjistil následující. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr 30 000 Kč jakožto kontokorentní, tedy umožňující žalované přečerpat zůstatek na jejím účtu č. [bankovní účet] až do této výše. Naopak žalovaná se zavázala jej splatit nejpozději do [datum] včetně úroku 18,9 % ročně, a to tak, aby zůstatek na jejím účtu nebyl záporný. Při řádném splacení jí vzniklo právo úvěr opětovně čerpat až do sjednané výše, a to i opakovaně, s tím, že je povinna splatit ho vždy do 1 roku ode dne, ve kterém úvěr po jeho úplném splacení začne znovu čerpat. Vzhledem k tomu, že nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu žalované, převedla žalobkyně [datum] pohledávku 21 619 Kč, sestávající z jistiny 20 860,16 Kč a úroků 758,84 Kč, na evidenční účet č. [bankovní účet] a vyzvala žalovanou k její úhradě. 4. Pokud jde o obranu žalované, provedl soud důkaz výpisy z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] a oznámením žalobkyně z [datum] a zjistil, že ke dni 31. 12. 2019 byl zůstatek na účtu žalované - 30 585,51 Kč, což je také zůstatek na jejím účtu ke dni [datum]. Za [anonymizováno] [rok] přišlo na účet žalované 20 894 Kč z [stát. instituce] a odešlo z účtu celkem 7 274,14 Kč, proto byl konečný zůstatek na účtu k [datum] opět mínusový, konkrétně - 16 965,65 Kč; kromě toho však byla v [anonymizováno] [rok] blokována na účtu částka 14 074 Kč ve prospěch exekuce, z čehož vyplývá, že faktický zůstatek na účtu ke dni [datum] činil - 16 965,65 Kč + (- 14 074 Kč), tedy - 31 039,65 Kč. Tímto způsobem pak byl navýšen skutečný záporný zůstatek na účtu žalované (žádné další peněžní prostředky ve prospěch účtu již nebyly připsány) ke každému poslednímu dni kalendářního měsíce. Ke dni [datum] takto činil zůstatek na účtu -20 860,16 + (- 14 074 Kč), fakticky tedy - 34 934,16 Kč. V dopisu z [datum] oznamujícím žalované převedení pohledávky na evidenční účet však skutečnost o blokaci prostředků 14 074 Kč ve prospěch exekuce nebyla (poněkud nešťastně – poznámka soudu) zohledněna. Blokace částky vyplývá až z dopisu žalobkyně z [datum] oznamujícího navýšení zůstatku jistiny (záporného) z důvodu exekučního řízení právě o tuto částku. 5. Z uvedeného je zřejmé, že ke dni zesplatnění dluhu [datum] by celková dlužná částka jistiny činila zmiňovaných 20 860,16 Kč v případě, že by nebyly další prostředky 14 074 Kč blokovány pro účely exekuce. Protože ale blokovány byly, činil dluh ve skutečnosti více o blokovanou částku. Po skončení exekuce a odblokování částky pak skutečný dluh na jistině opět představoval 20 860,16 Kč. 6. Dále se soud zabýval platností smlouvy z hlediska splnění povinnosti žalobkyně posuzovat před poskytnutím úvěru schopnost žadatele úvěr splácet. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 7. K této otázce žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že postupovala v souladu se svým teoretickým ekonomickým modelem, prozkoumala výpisy z účtu žalované, vycházela z informací, které jí žalovaná poskytla v původní žádosti o poskytnutí úvěru, a dále učinila dotaz na BRKI. K tomu předložila žádost o poskytnutí úvěru z [datum] a výstup z lustrace téhož data. 8. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování peněžních prostředků jakožto úvěru, a vystupuje tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. 9. Žalobkyně evidentně svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované porušila, protože se spokojila před uzavřením smlouvy s deset let starými údaji. Zda a jaká konkrétní zjištění žalobkyně případně učinila z výpisů z účtu žalované, nijak blíže nekonkretizovala a nepředložila k nim žádné důkazy. 10. Soud tak hodnotí smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Protože je smlouva od počátku neplatná, musí si účastníci vrátit vše, co si podle ní vzájemně plnili. Žalovaná učinila u jednání nesporným, že její dluh na samotné jistině úvěru činil 20 860,16 Kč. Současně mezi účastníky nebylo sporu o tom, že následně žalo