37 C 34/2022-48 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 21. 12. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 20. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný pracoval pro žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako řidič. Dne [datum] žalovaný způsobil žalobci škodu, ohledně níž byla mezi stranami uzavřena dohoda o narovnání, na základě které žalovaný svůj závazek uznal co do důvodu i výše a zavázal se uhradit žalobci částku ve výši 15 355 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 2 000 Kč prováděných srážkou ze mzdy. Pro případ ukončení pracovního poměru žalovaného pak bylo ujednáno, že zůstatek nesplaceného dluhu bude uhrazen do 30 dnů ode dne ukončení pracovního poměru. Pracovní poměr žalovaného skončil k [datum]. Formou srážek uhradil dosud žalovaný na svůj dluh celkem 10 000 Kč, zbývající částku ve výši 5 355 Kč nezaplatil. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě nedoplatku nejpozději do [datum] výzvou ze dne [datum], žalovaný zůstal nečinný. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobce se z jednání omluvil a k jednání se nedostavil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tedy soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobce a žalovaného. 4. Soud provedl důkaz pracovní smlouvou ze dne [datum], výpovědí ze dne [datum] a listinou nazvanou Uznání dluhu, dohoda o narovnání a dohoda o srážkách ze mzdy ze dne [datum]. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný byl od [datum] u žalobce zaměstnán na pozici řidič prodej a jeho pracovní poměr skončil k [datum] na základě výpovědi žalovaného. Účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o narovnání, jejíž součástí bylo ze strany žalovaného uznání dluhu ve výši 15 355 Kč představující škodu způsobenou žalovaným, a to co do důvodu i výše, a dále závazek žalovaného dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč počínaje srpnem 2020 formou srážek ze mzdy a takto měl uhradit 10 000 Kč, ve zbytku 5 355 Kč je závazek žalovaného z dohody o narovnání neuhrazen. 5. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen OZ) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh písemně uznal (a v částce 10 000 Kč na svůj dluh částečně plnil), je žaloba důvodná a soud jí v plném rozsahu vyhověl. Nárok žalobce na požadované příslušenství, tedy úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 20. 3. 2021 do zaplacení pak odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. 6. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení, představující odměnu advokáta dle ust. § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 1 500 Kč za každý úkon právní služby (ve věci byly provedeny celkem 3 úkony, a to převzetí věci, jednoduchá výzva k plnění /1/2 mimosmluvní odměny) a podání žaloby/, dále 3x paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy ve výši 6 026,50 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení právní zástupkyni žalobce.