137 C 15/2022-40 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 25. 8. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 27 494 Kč s příslušenstvím, neboť dne 13. 6. 2018 uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které pak dále s žalovanou uzavřel smlouvy o výpůjčce, na základě který předal žalované movité věci ([konkretizace] [příjmení], [anonymizováno 22 slov]), které byl žalovaný povinen vrátit nejpozději do 30-ti dnů od doručení výzvy k jejich vrácení, nejpozději pak však ke dni ukončení rámcové smlouvy, ke kterému došlo [datum]. V případě prodlení s vrácením předmětu výpůjčky se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věci tvořících předmět výpůjčky. Žalovaný vypůjčené movité věci řádně a včas nevrátil, žalobci tak vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty odpovídající jejich hodnotě ve výši 27 494 Kč. 2. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k jednání nedostavila, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalovaného. 3. Soud provedl důkaz rámcovou smlouvou ze dne [datum], dodacím listem ze dne [datum] a ze dne [datum], obchodními podmínkami žalobce, výpovědí smlouvy o půjčce ze dne [datum], fakturou žalobce, z těchto důkazů a za situace, kdy nejsou zpochybněna skutková tvrzení žalobce soud zjistil, že žalobce na základě rámcové kupní smlouvy ze dne [datum] a jejích obchodních podmínek dodal žalovanému jako předmět výpůjčky movité věci tvořící výčepní zařízení v celkové ceně 27 494 Kč, přičemž výpůjčka byla ukončena výpovědí žalobce ke dni [datum], současně žalobce vyzval žalovaného k vrácení předmětu výpůjčky, což žalovaný neučinil. Dle čl. 13 .3.7 obchodních podmínek žalobce v případě prodlení s vracením předmětu výpůjčky delším než 30 dnů se žalovaný zavázal uhradit žalobci smluvní pokutu odpovídající hodnotě vypůjčených movitých věcí. Fakturou ze dne [datum] vyúčtoval žalobce žalovanou smluvní pokutu z důvodu nevrácení výčepního zařízení ve výši 27 494 Kč. 4. Podle ust. § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 5. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný nevrátil žalobci movité věci vypůjčené mu žalobcem na základě rámcové kupní smlouvy a dílčí smlouvy o výpůjčce, dle obchodních podmínek rámcové kupní smlouvy tak z toho důvodu vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty celkem ve výši 27 494 Kč odpovídající ceně vypůjčených movitých věcí. Důvodný je i nárok žalobce na požadované příslušenství – úrok z prodlení, když žalovaný neuhradil žalobcem vyúčtovanou smluvní pokutu ve lhůtě dle výzvy (faktury) žalobce, dle ust. § 1970 občanského zákoníku má tedy žalobce také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky, přičemž žalobcem požadovaná výše úroku z prodlení při tom odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění účinném k prvému dni prodlení žalovaného. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč pak odpovídají ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení, částku 10 523 Kč představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění. Podle ust. § 7 bod. 5., ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v této věci částku 2 220 Kč, a to za tři úkony právní služby spočívající v : -) převzetí věci a přípravě zastoupení (ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), -) výzva k plnění (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), -) podání žaloby (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), celkem tedy 6 660 Kč, dále pak má zástupce žalobce nárok na paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (300 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby výše uvedené, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 375 Kč, celkem tedy ve výši 10 523 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobce.