10 C 253/2023-22 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 41 345,62 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , sídlem v , adresa, , IČ , IČO, (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen Smlouva 1) a dne , datum, Smlouvu o zápůjčce č. , číslo, (dále jen Smlouva 2). Na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč resp. 10 000 Kč a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 16 941 Kč sestávajícím z úroku 24,57 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 988 Kč a z poplatku za zpracování půjčky ve výši 6 953 Kč, resp. souhrnným poplatkem ve výši 10 717 Kč sestávajícím z úroku 29 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 1 415 Kč, z nichž poslední byla splatná , datum, resp. v 60 týdenních splátkách po 346 Kč, z nichž poslední byla splatná dne , datum, . Dlužník řádně nesplácel a ke dni podání žaloby dlužil, pokud jde o smlouvu 1 na jistině částku 16 146,99 Kč a na souhrnném poplatku částku 14 294,01 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky 8 210,14 Kč, a poplatek za zpracování půjčky 6 083,87 Kč, a pokud jde o smlouvu 2 na jistině částku 5 887,32 Kč a na souhrnném poplatku částku 5 017,30 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 567,80 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 1 736,90 Kč a na poplatek za komfortní splácení částku 1 752,60 Kč. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž dlužníka vyrozuměl. Žalobce dále uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznických kartách dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná.2. Soud provedl důkaz Smlouvou 1 a 2 a zákaznickou kartou k těmto smlouvám, a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku. Ze Smlouvy 1 resp. Smlouvy 2 má soud za prokázáno, že na základě těchto smluv poskytl věřitel dlužníkovi v den jejich podpisu , datum, resp. , datum, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč resp. 10 000 Kč, a dlužník se zavázal tyto částky vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 16 941 Kč sestávajícím z úroku 24,57 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 988 Kč a z poplatku za zpracování půjčky ve výši 6 953 Kč, resp. souhrnným poplatkem ve výši 10 717 Kč sestávajícím z úroku 29 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 1 415 Kč, z nichž poslední byla splatná , datum, resp. v 60 týdenních splátkách po 346 Kč, z nichž poslední byla splatná dne , datum, . Ze zákaznických karet ke Smlouvám 1 a 2 má soud za prokázáno, že žalovaná byla v době uzavření smluv svobodná, bezdětná a že smlouvy uzavírala z důvodu neočekávaných výdajů. V říjnu 2019 pobírala ze zaměstnání 11 000 Kč čistého a měla odhadované měsíční výdaje (nespecifikováno jaké) ve výši 3 250 Kč, v lednu 2020 pobírala ze zaměstnání 15 000 Kč čistého, měla odhadované měsíční výdaje (nespecifikováno jaké) ve výši 3 500 Kč a splácela na splátky u jiných věřitelů 500 Kč měsíčně. Doklady o dosažení čistých příjmů byly věřiteli doloženy, soudu k důkazu již nikoli. V říjnu 2019 bydlela v nájmu, v lednu 2020 uvedla jinou formu bydlení – neupřesnila jakou. Na obou zákaznických kartách potom uvedla další příjem domácnosti ve výši 16 000 Kč resp. 17 000 Kč, ovšem nebylo vysvětleno, o jaký příjem se jedná, kdo tohoto příjmu dosahuje a jaké jsou výdaje osoby s tímto příjmem, případně potom výdaje celé domácnosti. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne , datum, dlužníkovi oznámil, že pohledávky z titulu obou smluv byly postoupeny na žalobce, dopis byl předán k poštovní přepravě , datum, .3. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.4. Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky, úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 17 000 Kč resp. 10 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku v celkové výši 23 500 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec obě smlouvy o zápůjčce, úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatné, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Pokud jde o obsah zákaznických karet, na příjmové stránce dlužníka věřitel operoval s nevysvětleným a nedoloženým příjmem domácnosti, aniž by také zkoumal celkové výdaje domácnosti, nadto na straně výdajů zohlednil pouze odhadem stanovenou částku nápadně se podobající částce odpovídající životnímu minimu, aniž by jakkoliv zkoumal skutečné náklady nájemního bydlení dlužníka a ve druhém případě dokonce formu bydlení dlužníka. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvy o zápůjčce, úvěru vyhodnotit jako neplatné. K neplatnosti, a to absolutní, smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, jak již dnes dovozuje judikatura soudů všech možných stupňů, čímž zároveň soud odmítá ryze účelovou námitku žalobce vznesenou při ústním jednání. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce částku v celkové výši 27 000 Kč, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.