17 C 239/2023-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , s ní uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla , datum, převodem na bankovní účet 50 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, . Žalovaná pohledávka měla být nejprve postoupena , datum, na společnost , právnická osoba, ., a následně , datum, na žalobkyni. Protože však původní věřitelka žalobkyni nedoložila uzavřenou smlouvu o úvěru, žalobkyně není schopna ji soudu předložit, a proto uplatňuje žalovaný nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Aniž by soud prováděl dokazování, vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou na základě samotných žalobních tvrzení. Skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici důkazy o uzavření smlouvy o úvěru, neznamená, že by soud měl vyhovět její žalobě z jiného právního důvodu, a sice z titulu bezdůvodného obohacení. Tato skutečnost naopak znamená, že žalobkyně neunáší ve sporu své břemeno důkazní a kromě toho i břemeno tvrzení, neboť ani neuvedla, přestože k tomu byla soudem vyzvána, co konkrétně si strany smlouvy ujednaly, zejména dokdy měl být žalovanou poskytnutý úvěr vrácen. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalované její právní předchůdkyně poskytla úvěr, který tedy měl být vrácen, nemůže se již mezi účastníky jednat o vztah z bezdůvodného obohacení, neboť jeho pojmovým znakem je to, že zde není platné právní jednání, z něhož by povinnost k plnění vyplývala; a tím smlouva o úvěru bezpochyby je. Skutečnost, že žalobkyně ve sporu neunáší břemeno důkazní, není možné tímto způsobem obcházet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání existence smlouvy o úvěru, je nadbytečné zabývat se tím, zda její údajná právní předchůdkyně žalované částku 50 000 Kč skutečně zaslala a zda na ni byla pohledávka postoupena. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl ji soud poučit podle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení ohledně ujednání o návratnosti úvěru a navržení důkazů stran existence samotného smluvního vztahu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru a že tento úvěr již měl být žalovanou vrácen, soud žalobě nevyhověl.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla právo, protože byla v řízení úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.