16 C 194/2025-16 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem ze dne 11. srpna 2025 podaným u soudu téhož dne se manželka domáhala rozvodu svého manželství. Uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne , datum, před , Anonymizováno, , u obou účastníků se jedná o první manželství, z manželství se narodily dvě děti, a to již zletilá , jméno FO, narozená , datum, a nezletilá , jméno FO, narozená , datum, . Poslední společné bydliště je ve , adresa, . Dále uvedla, že manžel se již řadu let potýká se závislostí na alkoholu, neplatí své závazky a jeho celková finanční i osobní zodpovědnost opakovaně vede k hádkám a narušuje běžný chod domácnosti i psychickou pohodu nezletilé dcery , jméno FO, . Uvedla dále, že manžel nepřispívá na provoz domácnosti ani na potřeby nezletilé dcery, veškeré náklady hradí manželka sama, přestože je v insolvenčním řízení. Manžel má značné dluhy na zdravotním a sociálním pojištění i další závazky, které nehradí a manželka dne 14. 3. 2025 obdržela e-mail od exekutora zdravotní pojišťovny s výzvou k úhradě částky 70 000 Kč, přičemž bylo uvedeno její jméno, jelikož jsou manželé. Tímto jednáním její manžel přímo ohrožuje průběh její insolvence a vystavuje ji riziku exekuce. Manžel své závazky vůči rodině i věřitelům ignoruje, neprojevuje snahu situaci řešit, proto není naděje na obnovení společného soužití.2. Manžel uvedl, že rozvádět se nechce a že co je uvedeno v návrhu, není všechno úplně pravda, vždy se o manželku a dceru staral, přispívá na chod domácnosti a oběma dcerám také přispívá. Připustil, že manželství ale nefunguje dobře a s rozvodem z tohoto důvodu je nakonec ochoten souhlasit.3. Po provedeném dokazování soud vzal z oddacího listu, dále z opatrovnického rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 7. května 2025, č. j. 14 Nc 78/2025-53 a z účastnických výpovědí obou manželů za prokázáno, že manželé uzavřeli manželství dne , datum, před , Anonymizováno, u obou šlo o manželství prvé, oba jsou státními občany České republiky, poslední společné bydliště měli ve , adresa, . Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, a to dcery , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž o úpravě práv a povinností k nezletilé , jméno FO, , narozené , datum, i pro dobu po rozvodu již bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne ze dne 7. května 2025, č. j. 14 Nc 78/2025-53, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2025. Dále z účastnických výpovědí manželů soud vzal za prokázáno, že manželství uzavřeli asi po čtyřleté známosti, zpočátku bylo manželství fungující, v posledních čtyřech až pěti letech se ale mezi manžely začaly objevovat neshody, které mají svůj původ ve zvýšené konzumaci alkoholických nápojů manželem a na to navazujícími jeho problémy v jeho pracovním a finančním životě, kdy se živí jako truhlář a není schopen dostát svým závazkům vůči zákazníkům. Manželka, z důvodu vyplacení jeho dluhů, se pak sama dostala do insolvence, kdy na počátku insolvence její celkový souhrnný dluh dle jejího vyjádření činil částku okolo 2 000 000 Kč. Jednalo se o bankovních a nebankovní úvěry, které si vzala, aby splatila dluhy svého manžela z podnikání, respektive dluhy na jeho zdravotním a sociálním pojištění, a za vybavení truhlářské dílny. Manžel má dluhy i v současnosti, tyto jsou vymáhány i po manželce, čímž dle jejího názoru ohrožuje i její insolvenční řízení, neboť je uváděna jako spoludlužnice. To vede k rozkolům mezi manžely, dle manžela se manželkou již nehádá „protože to nikam nevede“. Manžel sice přispívá na výdaje domácnosti částkou 5 000 Kč, ale jinak již manželé spolu manželský život nevedou, intimně se nestýkají. Manžel připustil jak existenci svých dluhů, tak i konzumaci alkoholu, uvedl, že vypije 3-4 piva denně.4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 3 téhož ustanovení, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.5. Soud na shora popsanou rodinnou situaci, jak vyplynula z provedených důkazů, zejména pak z výpovědí účastníků, aplikoval výše citované zákonné ustanovení, jakož i další s tím související ustanovení (§ 687 a následující) občanského zákoníku a dospěl k závěru o tom, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno bez naděje na obnovení manželského soužití. V komentářové literatuře k občanskému zákoníku se k § 687 uvádí, že „vedení rodinné domácnosti není možné podřadit pod pojem společenství manželů. Dle § 758 není rozhodné, zda manželé spolu mají či vedou rodinnou domácnost, to jestli spolu žijí či ne, závisí zejména na tom, zda tvoří manželské společenství, které závisí také na vůli manželů. Pokud jeden z nich zjevně nechce obnovit manželské společenství, manželé spolu nežijí.“ (Hrušáková, M., Králíčková, Z., Wetphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 79) a dále „na druhou stranu manželé mohou tvořit rodinnou domácnost, hospodařit spolu, ale jejich vztahy mohou být tak rozvráceny, že již mezi sebou nemají manželské společenství (§ 758), potom splňují předpoklad, že spolu nežijí. Tedy jinými slovy, sama existence rodinné domácnosti není splněním podmínky spolužití manželů.V rámci manželského soužití mohou nastat následující situace:1. Manželé spolu tvoří trvalé životní společenství (žijí spolu a bydlí spolu), tvoří spolu s rodinnou domácnost. Manželé mají povinnost přispívat na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti podle svých osobních majetkových poměrů, schopností a možností (viz § 690).2. Manželé spolu tvoří trvalé životní společenství, ale nebydlí spolu, nemají rodinnou domácnost, z různých pracovních, studijní nebo bytových důvodů, lze sem zařadit i pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody, zajetí, popřípadě účast ve válce (§ 691 odst. 1). Manželé se na oddělených domácnostech mohou dohodnout, předpoklad je, že toto řešení není trvalé (§ 692). Pokud se manželé dohodnou, že budou trvale bydlet odděleně, či jeden z nich opustí rodinnou domácnost s úmyslem žít trvale jinde (§ 743 odst. 3), bude záležet na posouzení jiných okolností soužití manželů, zda ještě tvoří manželské společenství.3. Manželé spolu netvoří životní společenství a nebydlí spolu, nemají rodinnou domácnost, jde o faktickou odluku manželů (srovnej komentář § 691 odst. 2). Zde je nově důležité, z jakého důvodu manžel rodinnou domácnost opustil. Faktická odluka má také právní následky. Občanský zákoník počítá nejen s úmyslem jednoho z manželů opustit společnou domácnost, ale v § 743 odst. 3 i s dohodou manželů o odděleném bydlení, výslovně dle dikce zákona má tato dohoda stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti jedním z manželů s úmyslem žít trvale jinde.4. Manželé spolu netvoří životní společenství, ale bydlí v jednom bytě. Nově v této situaci mohou tvořit i rodinnou domácnost (hospodařit spolu), viz § 758. Podmínkou je, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Takto je naplněna podmínka odděleného soužití a i zde dochází k naplnění rozvratu manželství, jejich soužití se zredukovalo na prosté bydlení vedle sebe bez osobních vztahů (nevylučuje to však nutnou pomoc druhému v nemoci nebo v jiné výjimečné situaci). To, že nedošlo k opuštění rodinné domácnosti, může mít různé důvody, buď nedostatek bytové alternativy, nebo třeba situaci, že jde o manželskou krizi, kterou se jim podaří překonat a k rozvodu nedojde.“ (Hrušáková, M., Králíčková, Z., Wetphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, str. 84)6. Soud má proto za to, že manželské soužití účastníků nejvíce odpovídá stavu popsanému pod bodem 4. citované komentářové literatury. Tedy manželé bydlí v jednom bytě, hospodaří spolu (zajišťují společně potřeby domácnosti a nezletilých dětí), tedy vytvářejí rodinnou domácnost. Na rozdíl od plně fungujícího manželského soužití (tak jak je popsáno pod bodem 1.) však zde chybí subjektivní emoční základ (který je přitom naprosto nezbytnou esencí manželského soužití, neboť bez něho by ke vzniku manželského svazku vůbec nedošlo, všechny ostatní atributy manželského soužití, například vedení společné rodinné domácnosti jsou od tohoto emočního základu pouze odvozeny, respektive mají svůj prapůvod právě v oné emoční rovině), kdy manželka další setrvání v manželském svazku konzistentně a dlouhodobě kategoricky odmítá. Tento stav je přitom popisován jako naplnění rozvratu manželství, kdy soužití manželů se redukuje na prosté bydlení vedle sebe bez osobních vztahů. I když manžel chce v tomto svazku i nadále setrvat, bez patřičné reflexe ze strany manželky manželské soužití není možné. Soud zde proto shledal rozvrat manželství účastníků bez reálně očekávatelné šance na obnovení manželského soužití.7. Soud proto manželství účastníků rozvedl, když zde současně ani neshledal žádný zvlášť závažný důvod, pro který by manželství