26 C 204/2025-29 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu uvedla, že se jedná o dluh za služby, které v době trvání smluvního vztahu poskytla žalovanému na základě mezi nimi dne , datum, uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících služeb č. , hodnota, (dále také jen „smlouva“). Žalobkyně na základě této smlouvy vyúčtovala žalovanému cenu služeb, které jsou svým obsahem občanskoprávním závazkem, částku 7 150,26 Kč ve vyúčtování č. , hodnota, se splatností dne , datum, , částku 7 141,25 Kč ve vyúčtování č. , hodnota, se splatností dne , datum, a částku 7 054,94 Kč ve vyúčtování č. , hodnota, se splatností dne , datum, . Protože žalovaný celkový dluh čítající žalovanou částku doposud nezaplatil, byť byl k jeho úhradě naposledy vyzván v předžalobní výzvě předcházející tomuto řízení, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě listin označených žalobkyně k důkazu dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej popsala v návrhu, a proto je na něj pro stručnost odkazováno. Bylo zjištěno, že žalobkyně výše uvedenými vyúčtováními vyúčtovala žalovanému poskytnuté služby, za které byl žalovaný povinen zaplatit poskytovateli služeb sjednanou cenu. Vzhledem k tomu, že žalovaný v době splatnosti těchto vyúčtování a ani později celkový dluh ve výši 21 346,45 Kč žalobkyni nezaplatil, shledal soud žalobu jako důvodnou, a proto jí vyhověl.4. Z hmotněprávního hlediska byl spor posouzen podle § 1723 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 1746 odst. 2 o. z. Nárok na zákonný úrok z prodlení soud posoudil podle § 1968 a § 1970 o. z. a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán dle jejího návrhu po splatnosti poslední vyúčtované dílčí části dluhu.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 669 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 854 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 346,45 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát osvědčil, že je plátce takové daně.6. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.