10 C 289/2025-18 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 35 560 Kč představující náklady upomínání 1 000 Kč a dluh z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli dne 12. 5. 2025 s tím, že žalobce (dále jen věřitel) poskytl žalované (dále jen dlužník) finanční prostředky v podobě úvěrového rámce ve výši 35 000 Kč; tuto částku dlužník načerpal. Dlužník se zavázal věřiteli úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách po 1 750 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. To však dlužník neplnil a neuhradil již 1. splátku splatnou 15. 6. 2025, proto věřitel úvěr zesplatnil ke dni 21. 9. 2025 a požaduje neuhrazenou jistinu 35 000 Kč, smluvní pokutu 560 Kč a náklady upomínání 1 000 Kč. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 40 004,62 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení s tím, že částka 5 004,62 Kč přestavuje kapitalizovaný úrok za období 16. 6. 2025 až 13. 9. 2025, tedy rovněž žalobce žalobou požaduje. Žalobce dále uvedl, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, potvrdila správnost všech vylíčených rozhodujících skutečností, učinila je nespornými, ovšem s výjimkou o řádném zkoumání její úvěruschopnosti.3. V tomto duchu soud vzal za prokázána veškerá skutková tvrzení žaloby shora uvedená, pouze k procesu úvěruschopnosti provedl důkaz přílohou ke smlouvě o úvěru a výslechem žalované. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalobce nedostatečně zkoumal poměry žalované, když vycházel pouze z obsahu žalovanou vyplněného formuláře, který zjevně nesprávně interpretoval. Jak žalovaná ve své výpovědi uvedla, ve formuláři nikde neuváděla výši svých osobních měsíčních výdajů (strava, hygiena, ošacení apod.), neuváděla tam také rozsah výdajů, které má v souvislosti se svým nyní dvouletým synem. V dokumentu vyhotoveném žalobcem tak tyto výdaje chybí, žalobce se dále jakkoliv nezajímal o stáří dítěte, o které žalovaná pečovala (pečuje). Z výpovědi žalované dále vyplynulo, že veškeré její příjmy v době uzavírání předmětné smlouvy byly představovány sociálními dávkami, což rovněž žalobce nikterak nezkoumal ani nezohledňoval. Pracoval pouze s čísly a nezajímalo ho, o jaký druh příjmu se ve skutečnosti jedná. U svobodné matky s jedním dítětem měl přinejmenším zbystřit a více se o situaci dlužníka předem zajímat. Toto nečinil a soud jeho počínání považuje za porušení ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá věřitelům řádně zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet.4. Podle zák. č. 267/2016 Sb.,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, kterou žalované skutečně vyplatil na bankovní účet a žalovaná dosud nevrátila. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 35 000 Kč, z níž dosud nebylo nic vráceno. Zbývající nároky v podobě nákladů uplatnění pohledávky, úroků a úroků z prodlení již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce porušil svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 35 000 Kč, kterou dosud zcela neuhradil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Soud vyhověl žalované a s ohledem na její aktuální poměry jí umožnil dluh uhradit v měsíčních splátkách tak, aby celý dluh byl uhrazen nejpozději do tří let. Žalovaná svou žádost odůvodnila tím, že momentálně je i nadále odkázána na sociální dávky, kdy pobírá 10 000 Kč měsíčně příspěvek na bydlení a 3 500 Kč měsíčně další sociální dávky, k tomu si přivydělává zhruba 5 000 Kč čistého díky zaměstnání. Vedle toho pečuje o dvouletého syna, a přestože opět žije s jeho otcem ve společné domácnosti, tento jí na její ani na výživu syna nepřispívá, neboť je dosud nezaměstnaný. Uvedla, že měsíční splátka 1 100 Kč je v jejích možnostech.6. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. náleží účastníkovi, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (91 %), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 4 306 Kč, a to z částky 4 732 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 828 Kč (Sazebník poplatků zák. č. 549/1991 Sb.), a dále potom, v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby), když za jeden náleží 700 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč, když za jeden náleží 100 Kč, a z DPH ve výši 504 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.