10 C 7/2026-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne 29. 12. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 71 633,76 Kč představující náklady upomínání 1 000 Kč a dluh z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli dne 18. 4. 2025 s tím, že žalobce (dále jen věřitel) poskytl žalovanému (dále jen dlužník) částku 60 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli splácet minimální měsíční splátku 3 000 Kč každý 15. den v měsíci počínaje čerpáním úvěru, k němuž došlo dne 20. 4. 2025. To však neplnil, když neuhradil splátku splatnou 15. 7. 2025, proto věřitel úvěr zesplatnil a požaduje neuhrazenou jistinu 59 795 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 57,99 % ročně z této částky od 16. 7. 2025 do 12. 10. 2025 ve výši 8 550,03 Kč, náklady upomínání 1 000 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 3 288,73 Kč. Dále požadoval z částky 68 345,03 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 5. 11. 2025 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, kdy vycházel zejména ze tří po sobě jdoucích měsíčních výpisu z běžného účtu dlužníka (jež však nepředložil ani na výzvu soudu) nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by měl mít o dlužníkově solventnosti pochybnosti.2. Soud provedl důkaz potvrzením o čerpání úvěru a má z něho za prokázané, že dlužníkovi byla na jeho bankovní účet připsána z protiúčtu věřitele částka 60 000 Kč dne 20. 4. 2025, a to pod var. symbolem , var. symbol, . Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.3. Podle zák. č. 267/2016 Sb.,4. § 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(3)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky, kterou žalovanému skutečně vyplatil na bankovní účet a žalovaný dosud nevrátil. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši 60 000 Kč, z níž nebylo dle tvrzení žalobce uhrazeno 54 000 Kč. Zbývající částka 17 633,76 Kč, kterou při závěru o neplatnosti smlouvy nutno považovat za částečně splacenou jistinu, kapitalizované smluvní úroky a vyúčtovanou smluvní pokutu, ani částka 1 000 Kč, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Z obsahu spisu, zejména pak z doplnění žaloby ze dne 6. 2. 2026 nemá soud za prokázána tvrzení žalobce o řádném procesu zkoumání úvěruschopnosti, přesněji, soud nemá tento proces za prokázaný, když žalobce k tomu nepředložil jediný důkaz. Pro závěr o splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka nelze vycházet pouze z tvrzení věřitele a listin jím vyhotovených. Předně měl věřitel soudu k důkazu předložit v doplnění žaloby zmiňovaný kompletní výpis z běžného účtu dlužníka za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, toto se však nestalo a proto soud tvrzení žalobce v tomto směru nepovažuje za prokázaná. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 60 000 Kč, kterou dosud zcela neuhradil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. Neúčastí u ústního jednání se žalovaný připravil o možnost prokázat že na jistinu uhradil více než dvě splátky. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.6. V souladu s ust. § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. náleží účastníkovi, který ve věci zaznamenal převážný procesní úspěch (48 %), také tomuto poměru odpovídající náhrada nákladů řízení ve výši 9 183 Kč, a to z částky 19 132 Kč, která sestává v souladu s advokátním tarifem, z odměny za právní zastoupení účastníka ve výši 12 060 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu a předžalobní výzva), když za jeden náleží 4 020 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 1 350 Kč, když za jeden náleží 450 Kč, a z DPH v částce 2 816 Kč.7. Jelikož žalobce k výzvě soudu neuhradil doplatek soudního poplatku, bylo výroky IV. a V. rozhodnuto dodatečně o povinnosti uhradit poměrnou část tohoto doplatku podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobce i žalovaného.