38 C 117/2020-16 — Okresní soud v Ostravě

1.) Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] dne 29. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku dne 28. 9. 2014, což však neučinil. Pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni její právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017. S ohledem na lhůtu k vrácení zápůjčky nejpozději 28. 9. 2014 požaduje žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny zápůjčky ode dne následujícího po dni splatnosti. Žalovaný byl opakovaně vyzýván ke splnění své povinnosti vrátit jistinu půjčky, naposledy předžalobní výzvou. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.) K jednání se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně však svou neúčast omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 4.) Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 5.) Ze smlouvy ze dne 29. 8. 2014 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 28. 9. 2014 spolu s poplatkem ve výši 2 640 Kč, tedy celkem částku 10 640 Kč. Žalovaný při podpisu smlouvy o úvěru – prohlášení potvrdil, že částku 8 000 Kč v hotovosti převzal. Tyto skutečnosti žalovaný potvrdil svým podpisem. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, z nichž soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil. Dne 18. 1. 2018 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že pohledávku za ním postoupila na žalobkyni, což soud zjistil z oznámení z téhož data a též ze smlouvy o postoupení pohledávek. Z výzvy ze dne 5. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 21 966,63 Kč. 6.) Soud tedy dospěl k závěru o skutkovém stavu následovně. Žalovaný na základě smlouvy uzavřené dne 29. 8. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně čerpal téhož dne od právní předchůdkyně žalobkyně částku 8 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázal vrátit do 28. 9. 2014. Této povinnosti však nedostál. Pohledávka za žalovaným pak byla s účinností vůči žalovanému k 18. 1. 2018 postoupena na žalobkyni a žalovaný byl téhož dne vyzván k zaplacení dlužné částky. 7.) Soud má za to, že žaloba je důvodná, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. č. 89/2012 Sb.. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný závazky ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti úvěru a ani poté právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nic nezaplatil. Splatnost úvěru byla sjednána na 28. 9. 2014. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 000 Kč, sestávající se z dlužné jistiny. Smluvní úrok ani další nároky plynoucí ze smlouvy nebyly předmětem žaloby, proto se jimi soud nezabýval. Dále dle § 1970 o. z. byl žalovaný zavázán k placení smluvního úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od 29. 9. 2014 do zaplacení. Při určování výše úroku z prodlení soud vyšel z jeho zákonné sazby obsažené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a žalovaného zavázal k placení úroků z prodlení ode dne dle návrhu žalobkyně, tj. od 29. 9. 2014, když z provedeného dokazování vyplynulo, že tento den byl skutečně prvním dnem prodlení žalovaného s plněním. 8.) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Nakonec soud přiznal žalobkyni 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 9.) Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř..