85 C 231/2019-47 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a to jako doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku [anonymizováno] z povolání zjištěné dne [datum] za dobu od [datum] do [datum], tedy tzv. renty. Žalobu odůvodnil tím, že je mu od rozhodného výdělku odečítána částka [částka] z titulu zachované pracovní způsobilosti tzv. stop výdělek, přestože již pracovat nemůže. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, neboť žalovanému je tzv. renta vyplácena v souladu příslušnými valorizacemi a otázka tzv. stop výdělku v případě žalobce již byla vyřešena v řízení vedeném u Okresního soud v Ostravě pod sp. zn. 26 C 172/2010. 3. Po provedeném dokazování (spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 26 C 172/2010, [anonymizováno] zprávou ze dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení]) a z nesporných skutkových tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl zaměstnancem žalovaného od [datum] do [datum], kdy byl pracovní poměr rozvázán dohodou, a to nejprve jako seřizovač obráběcích strojů, po zjištění nemoci z povolání ([anonymizováno] nervů a cév horních končetin z vibrací) dne [datum] jako skladník ve skladu olejů. Žalobce byl od [datum] zaměstnancem [právnická osoba] jako skladník a řidič vysokozdvižného vozíku, kdy pracovní poměr by skončen dohodou ke dni [datum] z důvodů organizačních. Žalobce od roku 2018 není schopen práce skladníka a řidiče vysokozdvižného vozíku. Žalobci je od jeho rozhodného výdělku, který je řádně valorizován, nyní odečítána částka [částka] z důvodu zachovalé pracovní schopnosti. 4. Podle § 269 odst. 2 zákoníku práce (dále jen ZP) – zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou [anonymizováno] z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká [anonymizováno] z povolání, kterou byl postižen. 5. Podle § 271b odst. 1 ZP – náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedených §§ ZP a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Obecně je třeba uvést, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyjadřuje skutečnost, že pracovní schopnost zaměstnance (zde žalobce) byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena), a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své [anonymizováno] postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je majetkovou újmou, která se stanoví zásadně ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody na straně jedné, a výdělkem zaměstnance po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu na straně druhé. Tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. Jednotlivé složky, které vymezují rozsah náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy jsou průměrný výdělek před vznikem škody, výdělek dosahovaný po zjištění nemoci z povolání, popřípadě invalidní důchod pobíraný z téhož důvodu. Přestal-li však zaměstnanec konat práci, kterou vykonával po zjištění nemoci z povolání, protože pracovní poměr ukončil z jiných důvodů než z důvodu nemoci z povolání, popřípadě pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí nepracuje vůbec, je třeba„ výdělek zaměstnance po zjištění nemoci z povolání“ stanovit podle průměrného výdělku vypočteného ke dni, v němž zaměstnanec přestal vykonávat práci rozhodnou pro určení jeho výdělku po zjištění nemoci z povolání„ tzv. stop výdělek“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 732/2003, obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 786/98). Je tomu tak proto, že zaměstnanci náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání pouze v tom rozsahu, pro který ho není schopen z důvodu nemoci z povolání dosáhnout. 8. Žalobce byl od [datum] zaměstnancem [právnická osoba] jako skladník a řidič vysokozdvižného vozíku, kdy pracovní poměr by skončen dohodou ke dni [datum] a sám žalobce v rámci svého účastnického výslechu dne [datum], ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 172/2010, uvedl, že Já bych chtěl uvést, že za mnou přišel zaměstnavatel, konkrétně paní vedoucí personálního oddělení a řekla mi, že se bude propouštět. Já bych chtěl toto upřesnit tak, že mě zavolali na personální oddělení, tam mi předali výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodu, avšak já jsem tuto výpověď nepodepsal. Říkal jsem jim, že si to ještě potřebuji rozmyslet, nicméně asi za 14 dní mě znovu zavolali a už se mnou vůbec nebavili a předložili mi dohodu o rozvázání pracovního poměru s tím, že mě chtějí propustit. Já jsem tedy tuto dohodu podepsal. Já jsem nebyl jediný koho propustili, bylo to protože v automobilovém průmyslu byla tenkrát krize. Tedy žalobce i s následky nemoci z povolání byl schopen konat soustavnou práci a tuto práci přestal vykonávat nikoliv z důvodů [anonymizováno] (pro následky nemoci z povolání), ale pro nedostatek pracovních míst (z důvodů hospodářské krize). Jinak řečeno, pokud by nebyla hospodářská krize, žalobce by byl u [právnická osoba] dále zaměstnán, a proto žalobci nenáleží z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pro následky nemoci z povolání částka mzdy, které dosahoval u této společnosti (tzv. stop výdělek), protože důvod pro který tuto částku nemá (nedosahuje) není následkem nemoci z povolání, ale následkem hospodářské krize (propuštění pro nedostatek práce) za což ale žalovaný nedopovídá. 9. Nic na tom nemění skutečnost, že žalobce dle [anonymizováno] zprávy ze dne [datum] MUDr. [příjmení] již není schopen práce skladníka a řidiče vysokozdvižného vozíku, protože relevantní by byla jen ta skutečnost, pokud by žalobce práci skladníka a řidiče vysokozdvižného vozíku nemohl vykonávat pouze pro zhoršení nemoci z povolání (onemocnění nervů a cév horních končetin z vibrací), která by nastala po únoru 2009, neboť do té doby práci skladníka a řidiče vysokozdvižného vozíku u [právnická osoba] i s následky nemoci z povolání konal, a dále by musel pracovat za podmínek za kterých nemoc z povolání vzniká (práce s vibrujícími nástroji), což nepracoval. 10. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. 11. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení účastníků je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, jelikož se však výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení, je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení plně procesně neúspěšný a nebyly mu proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení, není tak žalovaný povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů ustanoveného advokáta a odměnu za zastupování (usnesení zdejšího soudu č. j. 85 C 231/2019-15 ze dne 1. 11. 2019) a stát tak nemá právo na náhradu nákladů řízení. A dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, a procesním úspěchem žalovaného, nedošlo přenesení povinnosti zaplatit soudní poplatek na žalovaného v souladu s § 2 odst. 3 tohoto zákona, a stát tak nemá právo na náhradu nákladů řízení – zaplacení soudního poplatku.