130 C 81/2014-42 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 21. 5. 2014 domáhala po žalované zaplacení částky 33 534 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že na základě objednávky žalované žalobkyně pro žalovanou dne 23. 5. 2011 provedla položení anhydridové podlahy na stavbě ŽS [ulice] v [obec] [obec]. Sjednanou cenu ve výši 33 534 Kč žalobkyně žalované účtovala fakturou [číslo] se splatností dne 3. 6. 2011. Žalovaná zaplatila pouze 6 000 Kč, zbývající část neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzývána. 2. Žalovaná nárok žalobkyně uplatněný žalobou neuznala, navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná tvrdila, že ve věci žalované proběhlo insolvenční řízení, soud vzal na vědomí splnění oddlužení a osvobodil žalovanou od placení neuspokojených či nepřihlášených pohledávek. 3. Soud provedl v řízení dokazování, a to v prvé řadě listinou – usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] a zjistil, že ve věci žalované bylo usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno] byl zjištěn úpadek žalované. Následně usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované s výrokem IV osvobodil a žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 4. Dle skutkových tvrzení žalobkyně vznikla pohledávka, která byla uplatněná žalobou, před zjištěním úpadku žalované. Takovou pohledávku, má-li být uspokojena, bylo třeba přihlásit do insolvenčního řízení. 5. Podle § 414 odst. 1 a 2 zák. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen I. Z.) platí, že jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. [ulice] podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. [ulice] podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 6. Bez ohledu na fakt, zda žalobkyně svou pohledávku, která je uplatněná žalobou, do insolvenčního řízení ve věci žalované přihlásila, či nikoli, nezbylo soudu než konstatovat, že taková pohledávka nemůže být v tomto řízení přiznána, a to ani poté, co by soud dospěl jinak k závěru, že je důvodná. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud proto věc meritorně neprojednával, neboť bez ohledu na případný závěr soudu o tom, zda by jinak žalobkyni pohledávka svědčila či nikoli, musí být žaloba zamítnuta z důvodů uvedených výše, tj. z důvodu, že žalovaná je osvobozena od uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, případně je žalovaná osvobozena od uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 7. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však sama náklady řízení nežádala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.