16 C 378/2020-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný v zákonné 30 denní lhůtě nereagoval na její písemnou výzvu a neoznámil svým čestným prohlášením, že není odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. Žalobkyně jej proto v souladu se zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích zařadila do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek ve výši po [částka] za dobu od [číslo] do [číslo] a dluží tak [částka] [ulice] poplatek je splatný dle zákona č. 348/2005 Sb. do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost nesplnil Žalobkyně se proto za dobu od [datum] domáhá rovněž kapitalizovaného úroku z prodlení. 2. Žalovaný v rámci svého odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že [obec] poště oznámil, že nevlastní žádný televizor, žije v podnájmu a žádné poplatky platit nehodlá. U jednání dodal, že v bytě bydlí již celou řadu let, televizi nikdy neměl a televizní poplatky nikdy neplatil. V minulosti žalobkyni sděloval, že televizní přijímač nevlastní. V souvislosti s nyní uplatněným nárokem tak však ve 30 denní lhůtě neučinil. 3. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů - poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 4. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. - jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 5. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. - je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 6. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. - nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu o podnájmu bytu na ul. Dr. [adresa], [obec] v níž se mj. zavázal hradit zálohové platby za elektrickou energii a plyn. Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu k přihlášení poplatníka České televize adresovanou žalovanému na shora uvedenou adresu. Ve výzvě žalobkyně žalovaného vyzvala, aby v případě, že nemá v domácnosti televizi, zaslal ve lhůtě 30 dnů od obdržení tohoto dopisu čestné prohlášení, že nevlastní ani neužívá televizní přijímač. Současně ve výzvě žalobkyně žalovaného poučila, že v případě, že na výzvu reagovat nebude, bude zařazen do evidence poplatníků s povinností poplatky hradit. Tato výzva byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému do vlastních rukou doručena výzva žalobkyně ze dne [datum] k úhradě televizního poplatku za období od [číslo] do [číslo] ve výši po [částka]. Dne [datum] převzal žalovaný doporučeně doručenou opětovnou výzvu k úhradě požadovaného televizního poplatku ze dne [datum]. Dne [datum] převzal žalovaný další doporučeně doručenou výzvu k úhradě požadovaného televizního poplatku ze dne [datum]. 8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když žalovaný, coby odběratel elektrické energie, žalobkyni na výzvu doručenou dne [datum] v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů nesdělil, že není držitelem televizního přijímače. Marným uplynutím 30 denní lhůty se tak na žalovaného v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. pohlíží jako na poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit měsíční částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný v době od [číslo] do [číslo] uvedenou částku neplatil, soud žalobě vyhověl a žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] zavázal. Nezaplacením uvedené částky ve lhůtě její splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni tak dále v souladu s 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů vznikl nárok i na úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízení vlády č. 351/2013, a které byly za dané období kapitalizovány. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měl ve věci plný úspěch, přičemž za účelně vynaložené náklady žalobce je třeba považovat toliko [částka] za zaplacený soudní poplatek, když náklady vynaložené Českou televizí na zastupování advokátem jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými. V tomto směru se odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne [datum] Ústavní soud zde dospěl k závěru, že provoz České televize je financován i z prostředků, které televize nezískává vlastní aktivitou, ale jde o majetkový transfer plynoucí od poplatníků. Podle výroční zprávy o hospodaření České televize v roce 2011 je přitom hlavním zdrojem financování právě fond televizních poplatků, který pokrývá 89,1% z celkového rozpočtu nákladů. Z téže výroční zprávy dále vyplývá, že organizační schéma České televize zahrnuje i útvar správy a vymáhání televizních poplatků. Správu televizních poplatků, včetně rozesílání upomínek provádí Česká televize; výslovně se zde dále zejména uvádí, že v roce 2011 se Česká televize ještě více zaměřila na úzkou spolupráci s advokátní kanceláří JUDr. [příjmení]. Během 6,5 roku zaplatila Česká televize externím společnostem za správu (vybírání) a kontrolu televizních poplatků 1,06 miliardy korun. Lze tedy učinit závěr, že Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání. Činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle (tehdy účinné) vyhlášky č. 484/2000 Sb. (poznámka okresního soudu: tato vyhláška byla zrušena nálezem Ústavního soudu ČR ze dne [datum]), byla skutečně výnosem rozpočtu České televize (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulu s Českou televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takový postup České televize považovat za odpovídající principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje – což plyne z citované výroční zprávy o hospodaření – a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného útvaru České televize; nadto lze vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90% nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizního poplatku zabezpečovala sama. Náhradu nákladů řízení nelze aplikovat jako svým způsobem mechanismus sankční. 10. Žalovaný byl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázán zaplatit dlužnou částku spolu s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení, v