28 C 145/2021-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, došlým soudu dne 25. 3. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 240 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný oznámil žalobci dle § 8 odst. 2 zákona č. 484/91 Sb., že se stal poplatníkem rozhlasového poplatku. Na základě tohoto oznámení se žalovaný stal poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasové poplatky za rozhlasové přijímače v oznámeném počtu v souladu s ust. § 8 odst. 4 zákona č. 484/91 Sb. Dle tohoto zákona (§ 5 odst. 4) je právnická osoba povinna platit rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače. Počet oznámených rozhlasových přijímačů žalovaným je uveden ve výpisu z evidence rozhlasového poplatníka. Poplatník je povinen platit rozhlasové poplatky čtvrtletně, nejpozději do 15. dne prvého měsíce kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem a to až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a poplatek je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního čtvrtletí. Na základě § 7 odst. 4 zákona č. 484/91 může žalovaný po dohodě s žalobcem zaplatit rozhlasový poplatek za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za jeden kalendářní rok. Žalovaný si s žalobcem sjednal roční periodicitu plateb. Žalovaný nehradil za období od 1. 1. 2018 do 1. 12. 2020 předepsané rozhlasové poplatky dle roční periodicity plateb a počtu přihlášených rozhlasových přijímačů. Proto jej dne 2. 3. 2020 žalobce vyzval k úhradě dlužných poplatků v souladu s ust. § 142a zákona č. 99/63 Sb. Přesto žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalovaný se tak dostal do prodlení s dluhem ve výši 3 240 Kč za období od 1. 1. 2018 do 1. 12. 2020 a žalobce zkapitalizoval úroky z prodlení za dobu od 16. 1. 2018 do 30. 9. 2020 ve výši 504,78 Kč. 2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 4. 8. 2021 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za žalovaného zaslala vyjádření likvidátorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která ve svém vyjádření uvedla, že dle žalobce žalovaný měl být v žalovaném období poplatníkem, respektive držitelem rozhlasových přijímačů v žalobě blíže nespecifikovaných, kdy bylo pouze odkázáno na výpis evidence rozhlasového poplatníka. Likvidátorka za žalovaného nárok neuznala, když žalobce dostatečně neidentifikoval rozhlasové přijímače, které měly být ve vlastnictví žalovaného a měly podléhat rozhlasovému poplatku. Žalovaný v předmětné době nevlastnil žádný rozhlasový přijímač, nebyl tedy poplatníkem rozhlasového poplatku. Dle názoru žalovaného má evidence rozhlasových poplatníků pouze evidenční charakter a rozhlasový poplatek není vázán na zápis v evidenci rozhlasových poplatků, ale na skutečné vlastnictví rozhlasového poplatku, případně jiného poměru (viz. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 ICm 4893/2017). 4. Žalobce v průběhu řízení na žalobě setrval, přičemž soud za naplněných předpokladů daných ust. § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení ústního jednání, když vycházel ze žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů. 5. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: žalobce eviduje ve svém výpisu z evidence rozhlasového poplatníka u žalovaného dva přijímače s datem oznámení vzniku poplatkové povinnosti od 1. 1. 2017 s tím, že za jeden přijímač se platí 45 Kč měsíčně a placeno bude za kalendářní rok. Dále žalobce doložil přehled dlužných předpisů poplatníka od žalovaného. 6. Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným soud právně hodnotil tak, že je nutno jej posuzovat podle ust. zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se domáhal zaplacení částky 3 240 Kč za dva rozhlasové přijímače za období od 1. 1. 2018 do 1. 12. 2020 s tím, že vycházel ze skutečnosti, že žalovaný toto žalobci oznámil v souladu s ust. § 8 odst. 2 výše uvedeného zákona. Likvidátorka žalovaného však uvedla, že u žalovaného se žádné rozhlasové přijímače nenacházely. Za této situace pak žalobce neprokázal, že by žalovaný vlastnil dva rozhlasové přijímače a že by tedy byl poplatníkem rozhlasového poplatku. Žádné oznámení žalovaného žalobci, že by se stal poplatníkem, žalobce nedoložil. Za této situace tak má soud za to, že žalobce neprokázal, že žalovaný v žalovaném období byl vlastníkem dvou rozhlasových přijímačů a byl by tedy povinen platit 45 Kč za každý z uvedených přijímačů. S ohledem na tento závěr, kdy žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a soud proto žalobu zamítl. 7.V souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému, dle obsahu spisu, žádné náklady řízení nevznikly.