57 C 315/2020-29 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byly vyloučeny z výkonu rozhodnutí movité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí, sepsané v protokolu o soupisu věcí ze dne 7. 9. 2020 v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], když žalobu odůvodnila tím, že na základě exekučního příkazu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [exekutorský úřad] č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem všech podle zákona postižitelných movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (dále jen povinného), pro zaplacení pohledávky ve výši 71 292 Kč. Dne 3. 4. 2016 došlo k převzetí exekučního spisu novým soudním exekutorem, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 7. 9. 2020 byl soudním exekutorem v nájemním bytě žalobkyně sepsán protokol [číslo] dle kterého bylo do soupisu movitých věcí zahrnuto 17 položek, které byly zabaveny, proti tomuto soupisu žalobkyně podala návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu. Soudní exekutor vydal dne 18. 9. 2020 usnesení č. j. [číslo jednací], kterým návrhu vyhověl toliko částečně, když vyškrtnul ze soupisu položku č. 8 – [anonymizována dvě slova], [příjmení] a ve zbytku návrh zamítnul. Žalobkyně tvrdí, že všechny sepsané věci uvedené v protokolu jsou jejím výlučným vlastnictvím a nebylo je tedy možné postihnout exekucí. Žalovaná ve svém vyjádření k věci s vyloučením věci z exekuce souhlasila. Po provedeném dokazování exekučním příkazem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] č. j. [číslo jednací], nájemní smlouvou ze dne 22. 11. 2005 a usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 9. 2020 vzal soud za prokázáno, že exekučním příkazem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] ze dne 26. 5. 2011, č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem všech podle zákona postižitelných movitých věcí povinného [jméno] [příjmení], k uspokojení pohledávky žalobkyně jako oprávněné ve výši 71 292 Kč. Dne 18. 9. 2020 soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení] rozhodl usnesením č. j. [číslo jednací] k návrhu žalobkyně na vyloučení věcí ze soupisu, provedeném protokolem o soupisu movitých věcí dne 7. 9. 2020, o vyškrtnutí položky č. 8 – [anonymizována dvě slova], [příjmení] ze soupisu, když návrh na vyškrtnutí položek č. 1 až 7 a 9 až 17 zamítl. Žalobkyně má bydliště v domě na stejné adrese jako povinný, na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 11. 2005 uzavřené s [anonymizováno] [číslo], jako pronajímatelem. Žalovaná jako oprávněná s vyloučením ve výroku označených věcí ze soupisu v průběhu řízení souhlasila. Výše uvedená skutková zjištění soud pro jejich stručnost dále přejal i jako závěr o skutkovém stavu věci. Podle ust. § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Po právním posouzení výše uvedeného skutkového stavu dle ust. § 267 odst. 1 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když v rámci prováděné exekuce vůči povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], byly dne 7. 9. 2020 pojaty do soupisu věci, které jsou ve vlastnictví žalobkyně a tato má k nim tak právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, přičemž žalovaná jako oprávněná v průběhu řízení s vyloučením ve výroku označených věcí ze soupisu souhlasila. Soud proto žalobě vyhověl a vyloučil věci uvedené v odstavci I. výroku rozhodnutí z exekuce. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., když soud ve věci shledal důvody pro nepřiznání náhrady nákladů s ohledem na faktickou nemožnost žalované ovlivnit sepsání věcí ve vlastnictví žalobkyně, žalobkyně písemně žalovanou nepožádala o udělení souhlas s vyškrtnutím věci ze soupisu, kdy věci byly sepsány v rámci exekuce vůči povinnému, který má bydliště ve stejném domě jako žalobkyně, přičemž žalobkyně nezaslala žalované ani písemnou předžalobní výzvu, na základě které by žalovaná mohla reagovat ještě před podáním žaloby.