62 C 250/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně si dne 15. 4. 2021 podala u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků za jeden přijímač za dobu 1, 4-6/2020 ve výši 135 Kč měsíčně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud činí skutkový závěr, že žalovaná se v říjnu 2015 přihlásila do evidence jako poplatník televizního poplatku, čímž jí vznikla povinnost tento žalobkyni měsíčně hradit. Žalovaná si tuto povinnost v době 1, 4-6/2020 neplnila a dluží na uvedeném poplatku celkem částku 540 Kč, kterou ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradila. Výzva k zaplacení dlužné částky byla žalované doručena dne 1. 10. 2020. 4. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V dané věci vznikla žalované jako držiteli televizního přijímače povinnost platit za každý přijímač televizní poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., v platném znění, přičemž žalovaná si tuto svou povinnost v době 1, 4-6/2020 neplnila, a proto jí vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 540 Kč, neboť ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. V souladu s ustanovením § 10 výše uvedeného zákona, pokud si poplatník nezaplatí včas televizní poplatek, bude mu stanovena přiměřená lhůta k úhradě, poté je žalobce oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná si povinnost, která jí vyplývala z výše uvedených právních předpisů, nesplnila a v daném období televizní poplatek nehradila, vznikl jí vůči žalobkyni dluh ve výši 540 Kč, který ani přes výzvu nezaplatila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byla ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázána zaplatit žalobkyni vedle jistiny taktéž úroky z prodlení, jejichž výše je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 540 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 5. Jelikož žalobkyně byla se svoji žalobou v plném rozsahu úspěšná, byla žalovaná podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázána zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z dvou režijních paušálů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tj. za dva úkony 200 Kč, a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1, odst. 3 písm. 2xa), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Takto přiznané náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady na právní zastoupení žalobkyně, soud v tomto případě nepovažuje za účelně vynaložené náklady, neboť se jedná o formulářovou žalobu o bagatelní částku, které takto žalobkyně žaluje ve velkém rozsahu. Soud přitom poukazuje na rozhodnutí ústavního soudu, který již ve svých nálezech a usneseních (I. ÚS 3344/12, II. ÚS 2104/12, III. ÚS 3092/13, I. ÚS 617/14) dovodil, že ač činnost žalobkyně není výkonem veřejné moci, tato se ve své činnosti těší výsadnímu postavení, když k tomuto má vytvořeny specifické podmínky a lze proto na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým je advokát a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, ze za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování nebo bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobkyně advokátem odůvodňovaly.