62 C 406/2020-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně si dne 17. 7. 2020 podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky 1 350 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků za jeden přijímač za dobu 2-11 2019 ve výši 135 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud činí skutkový závěr, že žalovaný byl v lednu 2019 přihlášen do evidence jako poplatník televizního poplatku, čímž mu vznikla povinnost tento žalobkyni měsíčně hradit. Žalovaný si tuto povinnost v době 2-11 2019 neplnil a dluží na uvedeném poplatku celkem částku 1 350 Kč, kterou ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil. Výzva k zaplacení dlužné částky byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 28. 1. 2020. 4. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V dané věci vznikla žalovanému jako držiteli televizního přijímače povinnost platit za každý přijímač televizní poplatek v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., v platném znění, přičemž žalovaný si tuto svou povinnost v době 2-11 2019 neplnil, a proto mu vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 1 350 Kč, neboť ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [žalobkyni] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Podle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. V souladu s ustanovením § 10 výše uvedeného zákona, pokud si poplatník nezaplatí včas televizní poplatek, bude mu stanovena přiměřená lhůta k úhradě, poté je žalobce oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný si povinnost, která mu vyplývala z výše uvedených právních předpisů, nesplnil a v daném období televizní poplatek nehradil, vznikl mu vůči žalobkyni dluh ve výši 1 350 Kč, který ani přes výzvu nezaplatil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byl ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázán zaplatit žalobkyni vedle jistiny taktéž úroky z prodlení, jejichž výše je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 350 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 5. Jelikož žalobkyně byla se svoji žalobou v plném rozsahu úspěšná, byl žalovaný podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázán zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z dvou režijních paušálů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tj. za dva úkony 200 Kč, a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1, odst. 3 písm. 2xa), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Takto přiznané náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady na právní zastoupení žalobkyně, soud v tomto případě nepovažuje za účelně vynaložené náklady, neboť se jedná o formulářovou žalobu o bagatelní částku, které takto žalobkyně žaluje ve velkém rozsahu. Soud přitom poukazuje na rozhodnutí ústavního soudu, který již ve svých nálezech a usneseních (I. ÚS 3344/12, II. ÚS 2104/12, III. ÚS 3092/13, I. ÚS 617/14) dovodil, že ač činnost žalobkyně není výkonem veřejné moci, tato se ve své činnosti těší výsadnímu postavení, když k tomuto má vytvořeny specifické podmínky a lze proto na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud konstatoval, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým je advokát a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. Tím nemá být kategoricky konstatováno, ze za zcela výjimečných okolností nemůže být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování nebo bránění práva, připuštěno. Zastoupení advokátem lze akceptovat jako výjimku z pravidla, již nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V daném případě však nebyly shledány žádné skutkové okolnosti, které by zastoupení žalobkyně advokátem odůvodňovaly.