23 C 31/2022-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum]. Žalovaný dluží žalobkyni televizní poplatky ve výši [částka] měsíčně za období srpen [rok] až prosinec [rok], tj. v celkové výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 2. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně souhlasila a žalovaný osobně převzal písemnosti soudu dne [datum], ve lhůtě se nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, když se jako držitel a poplatník přihlásil do příslušné evidence v dubnu [rok], spojovací číslo SIPO [číslo]. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za období srpen [rok] až prosince [rok] ve výši [částka] měsíčně, tj. celkem [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], který žalovaný osobně převzal dne [datum] a dopisem ze dne [datum], který žalovaný osobně převzal [datum]. 4. Po právním hodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do jistiny i požadovaných úroků z prodlení. Nárok žalobkyně vyplývá ze zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil v dubnu 1988 do evidence poplatníků televizních poplatků, na základě čehož mu vznikla povinnost platit televizní poplatky ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by žalobkyni cokoliv z žalované částky na dlužné televizní poplatky v daném období zaplatil, žalobkyně dále prokázala, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky, jak vyžaduje ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit televizní poplatky v celkové výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala částkou ve výši [částka] ke dni sepsání žaloby, což odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl zavázán zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně částku [částka] dle § 149 odst. 1 o. s. ř., což zahrnuje soudní poplatek ve výši [částka], dva úkony po [částka], a to 1) převzetí věci a příprava, 2) sepis žaloby, 3) předžalobní upomínka, dva režijní paušály po [částka] – vše dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 21% DPH z částky [částka], což činí [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 6. Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o. s. ř.