32 C 166/2020-152 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 2. 6. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 670 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil skutečností, že žalobce si v r. 2014 z důvodu finanční tísně zapůjčil od pana [příjmení] [jméno] [příjmení] částku v celkové výši 688 000 Kč, a to postupně ve třech případech. Začátkem roku 2017 žalobce kontaktoval v zastoupení [jméno] [příjmení] žalovaný, připravil pro něj prohlášení o uznání dluhu ve výši 688 000 Kč a smluvní úrok ve výši 212 000 Kč, celkem tedy 900 000 Kč. Byly dohodnuty měsíční splátky, kdy k celkovému zaplacení se žalobce zavázal do 20. února 2020. Původní dohoda zněla na realizaci jednotlivých zápůjček ve třech případech, následně pak byla dohoda pozměněna žalovaným, a to tak, že se jednalo o čtyři případy a došlo k navýšení o poslední ústní půjčku ve výši 198 240 Kč. [jméno] [příjmení] pak smlouvou ze dne 1. 6. 2018 postoupil svou pohledávku žalovanému za kupní cenu 670 000 Kč. Předmětnou smlouvou bylo dohodnuto, že dojde k úhradě dohodnuté smluvní ceny ve čtyřech měsíčních splátkách, počínaje červnem 2018. Žalovaný pak na základě této smlouvy o postoupení pohledávek začal vymáhat po žalobci plnění v částce 670 000 Kč, o této skutečnosti byla sepsána mezi žalobcem a žalovaným kvitance ze dne 17. 6. 2019, kterou žalovaný potvrzuje převzetí částky 670 000 Kč od žalobce. Žalovaný však nadále vymáhal zbytek dluhu, mnohdy nevybíraným způsobem ve vztahu k žalobci a jeho rodině. V dubnu 2020 pak [jméno] [příjmení] odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávky na žalovaného a zároveň vyzval žalobce k úhradě celého dluhu. Na základě toho žalobce vyzval žalovaného dne 27. 4. 2020 k úhradě částky 670 000 Kč, avšak na toto žalovaný jakkoliv nereagoval. Žalobce tak plnil žalovanému z důvodu, který později odpadl, na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení. V průběhu řízení pak žalobce podáním ze dne 6. 5. 2021 upravil žalobu tak, že žalobce po žalovaném požaduje částku 282 000 Kč, když poté, kdy došlo 16. 4. 2020 k odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek [jméno] [příjmení] vůči žalovanému, došlo k zániku smlouvy od počátku a pokud dosud bylo zaplaceno 388 000 Kč, má žalobce za to, že se jedná o částku, kterou by měl žalovaný vrátit [jméno] [příjmení]. Ve zbytku pak částka 282 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. V rozsahu částky 388 000 Kč vzal žalobce žalobu zpět. Z uvedených důvodů pak navrhoval vstup [jméno] [příjmení] na straně žalobce do řízení, toto však v procesním ohledu nebylo připuštěno. 2. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2022 č. j. 32 C 166/2020-134 bylo řízení co do částky 388 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 17. 4. 2020 do zaplacení zastaveno. Právní moci usnesení nabylo 19. 2. 2022. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, své procesní stanovisko odůvodnil skutečností, že pokud žalobce žalovanému zaplatil citovanou částku a uvádí, že se jedná o plnění na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 6. 2018, uzavřené mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], žalovaný uvádí, že tato smlouva nebyla právním titulem pro vznik dluhu žalobce, když tímto byly jednotlivé zápůjčky sjednané mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] jako původním věřitelem, resp. následně prohlášením o uznání dluhu a dohody jeho splácení dle splátkového kalendáře ze dne 1. 3. 2017, na základě kterého žalobce uznal svůj dluh ve výši 900 000 Kč a zavázal se jej věřiteli uhradit v jednotlivých splátkách. Pokud následně došlo k postoupení pohledávky původního věřitele [jméno] [příjmení] na žalovaného coby postupníka, tak tato dohoda nebyla právním titulem pro vznik pohledávky, avšak na základě této dohody pouze došlo ke změně v osobě věřitele a tato skutečnost neměla žádný vliv na trvání či výši dluhu žalobce vůči postupiteli, resp. následně postupníkovi žalovanému. Tzn., že existence či neexistence smlouvy o postoupení pohledávky nemá žádný vliv na povinnost dlužníka plnit svůj dluh, a pokud dlužník splnil byť po zániku smlouvy o postoupení pohledávky, pak plnil na svůj dluh a není oprávněn se po žalovaném ani po žádné jiné osobě domáhat vrácení uhrazené finanční částky. Odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky ze strany postupitele tak v žádném případě nezakládá právo žalobce coby dlužníka na vydání bezdůvodné obohacení proti žalovanému. Pokud je žalobcem argumentováno, že na základě kvitance ze dne 17. 6. 2019 mělo být potvrzeno, že žalobce žalovanému zaplatil částku ve výši 670 000 Kč, tato kvitance byla žalovaným podepsána, avšak byla vylákána podvodným způsobem, tyto peníze skutečně žalobce žalovanému nikdy nepředal, nezaplatil a nedošlo tak k naplnění reálného kontraktu. Na základě uznání ze dne 1. 3. 2017 žalobce zaplatil žalovanému 14 splátek po 16 000 Kč za období od 25. 5. 2017 do 27. 11. 2018, celkem tedy 224 000 Kč. Žalovaný nikterak nezpochybňuje, že se na žalobce obrátil v zastoupení [jméno] [příjmení] k vymožení částky 900 000 Kč, a to na základě uznání dluhu žalobcem vůči [jméno] [příjmení] ze dne 1. 3. 2017 a od 1. 3. 2017 do 1. 6. 2018 došlo k úhradě částky ve výši 268 000 Kč žalobcem na jeho dluh. Žalovaný však zpochybňuje odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek, má za to, že je neplatné. <b>4. Provedeným dokazováním byl zjištěn tento skutkový stav:</b> 5. Z prohlášení o uznání dluhu a dohody jeho splácení dle splátkového kalendáře ze dne 1. 3. 2017 bylo soudem zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako dlužníkem a [jméno] [příjmení] jako věřitelem v celkové částce 900 000 Kč, a to v čtyřech částkách, nejdříve na základě smlouvy o půjčce ze dne 12. 1. 2014 ve výši 188 000 Kč spolu s úrokem z půjčené částky pak 191 760 Kč, smlouva o půjčce ze dne 21. 1. 2014 ve výši 300 000 Kč spolu s úrokem pak 306 000 Kč, smlouva o půjčce ze dne 24. 4. 2014 ve výši 200 000 Kč spolu s úrokem pak 204 000 Kč, a dne 10. 1. 2016 pak ústní smlouva o půjčce ve výši 198 240 Kč, se závazkem k úhradě do 31. 12. 2016. Tímto uznáním pak měl žalobce uznat zaplacení této dlužné částky, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 25 000 Kč do 26. 2. 2020. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 6. 2018 uzavřené mezi postupitelem [jméno] [příjmení] a postupníkem [celé jméno žalovaného], tedy žalovaným, bylo soudem zjištěno, že předmětem postoupení pohledávky zůstává částka 632 000 Kč, což je zbylá částka po zaplacení 268 000 Kč, kterou zaplatil žalobce postupiteli, tedy [jméno] [příjmení], na základě celkového dluhu ve výši 900 000 Kč Součástí smlouvy o postoupení pohledávek bylo prohlášení postupitele, tedy [jméno] [příjmení], že ke dni uzavření předmětné smlouvy nebylo dlužníkem, tedy žalobcem, na pohledávku, jež je předmětem postoupení, cokoliv plněno. Další z ujednání pak bylo, že pokud dojde k nezaplacení úplaty za postoupení pohledávky, jedná se o podstatné porušení smlouvy a postupitel má právo od smlouvy odstoupit. 7. Dle přílohy č. 2 smlouvy o postoupení pohledávky pak bylo ujednáno, že úplata, za kterou postupitel postupuje pohledávku postupníkovi, je částka 650 000 Kč, dohodli se, že postupník uhradí úplatu za postoupení pohledávky ve čtyřech po sobě jdoucích měsíčních splátkách v hotovosti, k rukám postupitele, po 162 500 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje rokem 2018. 8. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že tento primárně ústně pověřil žalovaného k vymáhání pohledávky za žalobcem, a to v celkové částce přesahující 600 000 Kč, když se jednalo o jednotlivé zápůjčky, ke kterým byla sepsána písemná smlouva. Pověření svědek učinil v roce 2015, o tomto informoval žalobce žalovaný, platba za vymožení představovala 50 %. Žalovaný vymohl částku 268 000 Kč, z toho 134 000 Kč předal svědkovi a následně pak v roce 2018 uzavřel svědek se žalovaným smlouvu o postoupení pohledávky za žalobcem. Žalovaný předával svědkovi peníze vymožené od žalobce, celková pohledávka čítala asi 900 000 Kč, při postoupení byla ponížena o již vymoženou část. V roce 2020 svědek od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupil, neboť mu žalovaný jako postupník nezaplatil úhradu za postoupení, dále vymáhal peníze pro svědka, ale tomuto tvrdil, že se jedná o pohledávku žalovaného za žalobcem. Došlo tak ke ztrátě důvěry svědka v žalovaného. 9. Návrhy na provedení důkazů listinami, a to výzva k úhradě pohledávky, oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 16. 4. 2020, kvitance ze dne 17. 6. 2019 byly zamítnuty pro nadbytečnost, když z dosud provedených důkazů je zřejmý skutkový stav, co do vzájemných právních vztahů účastníků řízení a [jméno] [příjmení]. <b>10. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:</b> 11. Žalobce si zapůjčil, s spolu s příslušenstvím, od [jméno] [příjmení] celkovou částku 900 000 Kč. V roce 2015 pověřil [jméno] [příjmení] žalovaného k vymáhání této částky po žalobci ve prospěch svědka, uvedené žalobce sdělil žalovaný, následně pak vymohl žalovaný částku 268 000 Kč a předal dohodnutou část [jméno] [příjmení]. D