32 C 381/2021-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 7. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 918,26 Kč. Žalobu žalobce odůvodnil skutečností, že dne 4. 3. 2019 byl žalovaný zajištěn v bydlišti své matky, 11. 3. 2019 byl zajištěn na zastávce MHD na ul. [ulice] v [obec], 24. 3. 2019 na tramvajové zastávce [anonymizována dvě slova] v [obec], a to vše poté, kdy mu byla nařízena ústavní ochranná výchova, a to v Dětském domově [obec], z nějž ve všech třech případech utekl. DDŠ [obec] nebylo schopno převozu žalovaného, bylo toto obstaráno policií a náklady v prvém případě čítaly částku 401,49 Kč, ve druhém případě ve výši 223,80 Kč a ve třetím případě ve výši 292,97 Kč. Doporučeným dopisem ze dne 29. 3. 2019 byla k zaplacení dlužné částky vyzvána matka žalovaného. Žalovaný ani jeho zákonná zástupkyně, dosud dlužnou částku nezaplatili. 2. Žalovaný se k věci dosud nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že se k jednání nedostavil žalovaný, resp. zákonná zástupkyně žalovaného, tento byl předvolán k jednání řádně a včas, svou neúčast u jednání neomluvil, soud jednal dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalovaného a jeho zákonné zástupkyně. 4. Po provedeném dokazování byl soudem zjištěn skutkový stav: 5. Žalovanému byla nařízena ústavní ochranná výchova, a to v Dětském domově [obec]. Dne 4. 3. 2019 byl žalovaný zajištěn v bydlišti své matky, dne 11. 3. 2019 byl zajištěn na zastávce MHD [ulice] v [obec] a dne 24. 3. 2019 pak zajištěn na zastávce [anonymizována dvě slova] v [obec], poté, hlídkou Policie České republiky poté, kdy z DDŠ [obec] utekl. Ve všech případech bylo žalovanému 12 let. 6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V daném případě došlo k útěku žalovaného z dětského domova, kde byla realizována ústavní výchova, ve dnech 4. 3. 2019, 11. 3. 2019 a 24. 3. 2019 byl zadržen hlídkou Policie ČR, přičemž k těmto datům žalovaný měl 12 let. V době doručení výzvy k zaplacení nákladů na převoz, a to 29. 3. 2019, byl stále dvanáctiletý. Soud má v daném ohledu za to, že vzhledem k věku žalovaného není dle ust. § 2920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) odpovědný za škodu, neboť dle soudu nebyl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Soud má za to, že ve 12 letech si jen stěží dovede dítě uvědomit, že pokud uteče z výchovného ústavu, bude povinno za navrácení do tohoto výchovného ústavu zaplatit náklady na dopravu. Beze sporu si je dítě vědomo toho, že utíkat nemá, avšak náhrada škody, kterou žalobce požaduje, je ve vazbě na náklady za eskortu zpět do dětského domova, a soud má za to, že ve 12 letech si tohoto být žalovaný vědom zcela nemohl. Žaloba byla zamítnuta pro shora uvedené, a bylo by tedy nehospodárné jakkoliv dále provádět ve věci dokazování. 7. Výrokem II. bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy zcela procesně úspěšný žalovaný náklady řízení neuplatňoval, tyto mu prokazatelně v souvislosti s předmětným řízením nevznikly.