34 C 327/2021-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil jeho vyživovací povinnost vůči synovi [jméno] s účinností od 1. 9. 2021 stanovenou rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve výši 5 000 Kč měsíčně se splatností k 20. dni v měsíci k rukám matky s odůvodněním, že vyživovací povinnost byla po celou dobu řádně plněna, syn [jméno] je již zletilý, ukončil studium na střední škole, v dalším studiu pokračovat nehodlá, je zaměstnán na dohodu o provedení práce s příslibem zaměstnání na hlavní pracovní poměr. U jednání konaného dne 21. 2. 2022 na žalobě setrval. 2. Žalovaný se u jednání konaného dne 21. 2. 2022 k žalobě vyjádřil tak, že souhlasí s návrhem žalobce. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno: -) z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], že soud jím schválil dohodu rodičů a otec se s účinností od 1. 12. 2019 zavázal platit na výživu nezletilého [jméno] částku 5 000 Kč měsíčně vždy do 20. dne v měsíci k rukám matky, přičemž výživné, které se stalo splatným za dobu od 1. 12. 2019 do 20. dne měsíce následujícího po doručení rozsudku, se otec zavázal zaplatit k rukám matky do tří dnů od jeho doručení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum], -) ze sdělení [název] školy [název] a [název] [obec] [část obce], p. o. ze dne 5. 11. 2021, že [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalobce], byl žákem školy od [datum] do [datum], kdy vykonal závěrečnou zkoušku v oboru vzdělávání mechanik a opravář motorových vozidel, -) ze sdělení [název] [název] ze dne 3. 1. 2022, že [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného a žalobce], je jejich zaměstnancem od 1. 9. 2021 na hlavní pracovní poměr jako automechanik, -) z rozpisu plateb výživného - transakční historie ze dne 18. 8. 2021, že v období od prosince 2019 do srpna 2021 žalobce posílal na účet č. [bankovní účet] platbu 5 000 Kč měsíčně označenou [jméno] - výživné. 4. Soud tedy vzal za prokázaný následující skutkový stav. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému byla upravena rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], kdy se s účinností od 1. 12. 2019 žalobce zavázal platit na výživu tehdy nezletilého žalovaného částku 5 000 Kč měsíčně vždy do 20. dne v měsíci k rukám matky. Žalobce hradil výživné v částce 5 000 Kč měsíčně od prosince 2019 do srpna 2021 na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný ukončil studium na [název] škole [název] a [název] [obec] [část obce], p. o. ke dni [datum], kdy vykonal závěrečnou zkoušku v oboru vzdělávání mechanik a opravář motorových vozidel, od 1. 9. 2021 začal pracovat na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba]. 5. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Dle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 7. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], kdy se s účinností od 1. 12. 2019 žalobce zavázal platit na výživu tehdy nezletilého žalovaného částku 5 000 Kč měsíčně, což v období od prosince 2019 do srpna 2021 řádně plnil. Žalovaný však nabyl zletilosti a zároveň ukončil dne [datum] studium a tím i přípravu na své budoucí povolání, od 1. 9. 2021 je pak zaměstnán na hlavní pracovní poměr. Vzhledem k uvedenému a skutečnosti, že žalovaný souhlasil s návrhem žalobce, má soud za to, že žalovaný je již schopen sám se živit, a to nejpozději k 1. 9. 2021. Soud proto vyživovací povinnost žalobce k žalovanému v souladu s ustanovením § 911 o. z. zrušil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalobce, který se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.