37 C 330/2021-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou, doručenou soudu dne 18. 5. 2021, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 3 665 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2019 uzavřela se žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které žalobkyni vznikl závazek dodávat žalované elektřinu ve sjednaném rozsahu a za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas hradit. V souladu se smluvními ujednáními dodala žalobkyně žalované v období od 18. 7. 2020 do 2. 12. 2020 elektřinu za celkovou cenu 3 665 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne 9. 12. 2020, přičemž splatnost faktury nastala dne 23. 12. 2020. Žalovaná žalobkyni na dluh ničeho nezaplatila. 2. Soud ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), aniž by nařizoval ústní jednání, přičemž vycházel z žalobních tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Na základě listin předložených žalobkyní, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 9. 2019 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, žalobkyně žalované elektřinu dodávala a vyúčtovala za období od 18. 7. do 2. 12. 2020 za cenu 3 665 Kč fakturou ze dne 9. 12. 2020, která se stala splatnou dne 23. 12. 2020. Žalovaná na dluh dosud ničeho nezaplatila, a to ani přes zaslání předžalobní upomínky. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že nárok vyplývá ze Smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a dle ust. § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, čímž žalované vznikla povinnost dodanou elektřinu uhradit. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, proto byla zavázána k zaplacení dlužné částky tak, jak byla vyúčtována žalobkyní a vzhledem k tomu, že se ocitla s plněním peněžitých plateb v prodlení, byla zavázána v souladu s ust. § 1970 o. z. zaplatit také úroky z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěšný nebyl. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení vynaložených účelně k uplatňování práva, když ve věci byla zcela úspěšná, přičemž za účelně vynaložené náklady je třeba považovat náhradu za zastoupení v řízení advokátem, tedy odměnu za zastupování za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu věci, sepis žaloby a předžalobní upomínku ve výši à 200 Kč dle § 11, § 14b, §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že její zástupce je plátcem DPH, byl jí v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznán nárok 21 % DPH z odměny advokáta a režijních paušálů. Dále bylo na nákladech řízení žalobkyni přiznáno 400 Kč, které zaplatila za soudní poplatek. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 7. Ve věci byl soudem aplikován § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o typický případ formulářové žaloby, v níž se pravidelně mění pouze údaje, týkající se žalované, data a čísla smlouvy a výše dluhu. 8. Lhůta k plnění byla žalované stanovena 3 dny od právní moci rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.