54 C 366/2022-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem, doručeným nejprve [název soudu] dne [datum], domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi [celé jméno žalovaného]. Svůj návrh odůvodňoval tím, že rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka], mu bylo naposledy stanoveno výživné ve výši 1 700 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Žalobou z [datum] se syn domáhal zvýšení výživného, avšak mu nebylo vyhověno. Zamítnutí zvýšení výživného učinil [název soudu] rozsudkem č. j. [spisová značka]. Žalobce dosud výživné ve výši 1 700 Kč hradil srážkou ze mzdy. Žalobce však zjistil, že zletilý syn [jméno] od [anonymizováno] [rok] ukončil docházku na střední škole a je schopen sám se živit. Proto navrhoval, aby mu soud povinnost platit na syna výživné s účinností od [datum] zrušil. 2. [název soudu] usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], věc postoupil [název soudu], jako soudu místně příslušnému. 3. K návrhu se žalovaný dne [datum] vyjádřil tak, že souhlasí se zrušením výživného ke dni [datum], když střední školu dokončil a je nyní již zaměstnán. 4. Soud nařídil jednání na den [datum], z něhož se účastníci řádně omluvili a soud proto jednal podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět. 6. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil z nesporných stanovisek účastníků, že výživné na tehdy nezletilého žalovaného, bylo stanoveno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve výši 1 700 Kč měsíčně. 7. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že byla zamítnuta žaloba [celé jméno žalovaného] na zvýšení výživného na částku 3 500 Kč měsíčně od [datum], v platnosti zůstávalo výživné stanovené ve výši 1 700 Kč měsíčně. 8. Ze zprávy [anonymizováno] střední průmyslové školy se sídlem [adresa], ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl žákem školy ve školním roce 2017 [číslo] až 2019 2020, kde studoval tříletý učební obor obráběč kovů – studium bylo ukončeno bez předepsané zkoušky (žák byl neúspěšný u závěrečné zkoušky a nezískal výuční list), dále studoval v letech 2020 2021 tříletý učební obor elektrikář – silnoproud, studium bylo ukončeno [datum] z důvodu neprospěchu na konci druhého pololetí. Konečně ve školním roce 2021 2022 studoval žalovaný tříletý učební obor obráběč kovů, studium bylo ukončeno [datum] úspěšným absolvováním a získáním výučního listu v daném oboru. 9. Podle ust. § 911 občanského zákoníku v platném znění (dále jen o. z.), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Z hlediska právního posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému již skončila, neboť je schopen sám se živit, když je zcela zřejmé, že se v současné době nijak nepřipravuje studiem na budoucí povolání, neboť studium na [anonymizováno] střední průmyslové škole dne [datum] ukončil úspěšným absolvováním závěrečné zkoušky a získáním výučního listu. Mezi účastníky není rovněž sporné, že žalovaný je již od té doby zaměstnán a je tedy schopen sám se živit. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl v řízení úspěch, avšak z obsahu spisu soud nedovodil, že by mu v řízení vznikly konkrétní náklady a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.