19 C 62/2023-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 020 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně odůvodnila svou žalobu tím, že„ dne 11. 5. 2020 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které vznikl žalobci závazek dodávat žalované elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobci uhradit. V souladu s těmito závazky dodal žalobce žalované v období 2. 5. 2021 - 1. 6. 2021 elektřinu za cenu 16 289 Kč, kterou žalované vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 8. 6. 2021, splatnou dne 22. 6. 2021, žalovaná na tuto pohledávku ničeho neuhradila. V souladu s těmito závazky dodal žalobce žalované v období 2. 6. 2021 - 31. 10. 2021 elektřinu za cenu 731 Kč, kterou žalované vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 18. 11. 2021, splatnou dne 2. 12. 2021, žalovaná na tuto pohledávku ničeho neuhradila. Dne 9. 5. 2022 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalované na jí udanou adresu výzvu k úhradě dlužných závazků s upozorněním na možnost jejich vymáhání soudní cestou a s tím spojených nákladů. 3. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, byť byla soudem řádně a včas vyzvána. 4. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 11. 5. 2020, obchodními podmínkami dodávky elektřiny, ceníkem, Fakturou [číslo] ze dne 8. 6. 2021, splatnou dne 22. 6. 2021, Mimořádnou fakturou za elektřinu [číslo] ze dne 18. 11. 2021, splatnou dne 2. 12. 2021, a Výzvou k úhradě ze dne 9. 5. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně dodávala žalované na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 11. 5. 2020 do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala, odebranou elektřinu za fakturační období od 2. 5. 2021 - 1. 6. 2021 žalobkyně žalované vyúčtovala Fakturou [číslo] ze dne 8. 6. 2021 na částku 16 289 Kč, splatnou dne 22. 6. 2021, odebranou elektřinu za fakturační období od 2. 6. 2021 - 31.10. 2021 žalobkyně žalované vyúčtovala Fakturou [číslo] ze dne 18. 11. 2021 na částku 731 Kč, splatnou dne 2. 12. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 9. 5. 2022, včetně potvrzení o podání ze dne 9. 5. 2022, vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k zaplacení dlužné částky. 5. Ostatními v řízení případně provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti. 6. Dle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 11. 5. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou soud posoudil jako kupní smlouvu dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalované odebranou elektřinu, ani přes upomínku však žalovaná celkovou dlužnou částku ve výši 17 020 Kč žalobkyni nezaplatila. 9. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl tedy soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na to, že se žalovaná dostala se zaplacením dlužné částky do prodlení, rozhodl zároveň o její povinnosti zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla v řízení plně úspěšná žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tří režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku 2 252 Kč, kterou je žalovaná v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 11. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ustanovení § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle kterého by výše přiznané odměny advokáta neměla převyšovat vymáhanou pohledávku. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.