127 C 26/2022-71 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 36 659 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 30 měsíčních splátkách ve výši 5 304 Kč spolu s úrokem ve výši 110,48 % ročně, počínaje od listopadu , Anonymizováno, . Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalovaný uhradil na dlužnou částku toliko 132 600 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni , datum, a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 26 520 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2x 499 Kč za prodlení se splátkami 26 a 27 a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou za období od , datum, do data vyhotovení žaloby (, datum, ) ve výši 8 141,64 Kč. Konečně žalobkyně požaduje (vedle úroku z prodlení) i zaplacení úroku ve výši 76,78 % ročně z částky 22 102,41 Kč, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, za dobu od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 190 944 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaný se z jednání neomluvil, a soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru č. , hodnota, , označené datem , datum, , že v této je žalovaný označen jako „klient“ jménem, příjmením a rodným číslem datem narození a žalobkyně jako „poskytovatel úvěru“. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému 70 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí, a to celkem 159 120 Kč. Listina je opatřena podpisy obou účastníků tohoto řízení.6. Z listiny označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 70 000 Kč s měsíčními splátkami 5 304 Kč.7. Z listiny označené jako DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU – OTISK DAT Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU, že žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému na účet označený ve smlouvě 70 000 Kč.8. Z listiny označené jako Výpis záznamů z registru , Anonymizováno, , že v této jsou kolonky u jména žalovaného označené jako „dlužná částka po spl.“ a „počet dlužných splátek“ prázdné.9. Z listin označených jako Výplatní lístek, že čistý příjem žalovaného z pracovního poměru u , právnická osoba, ., dosáhl za měsíc červenec , Anonymizováno, částky 23 402 Kč a za měsíc srpen , Anonymizováno, částky 23 847 Kč.10. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo: , hodnota, označené datem , datum, , že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: pravidelný měsíční příjem – 23 700 Kč; celkem výdaje – 7 800 Kč (z toho 3 800 Kč úvěrovaný + manželka; , právnická osoba, Kč děti, 4 000 Kč nájemné, inkaso, doprava a ostatní); volné zdroje 14 700 Kč; název a adresa zaměstnavatele – , právnická osoba, ., IČO , IČO, ; forma bydlení – pronájem; rodinný stav – svobodný; vzdělání – základní. V kolonce předložené dokumenty – kopie OP, potvrzení od zaměstnavatele, doklady o dalších příjmech, výpis z bankovního účtu. Listina je podepsaná žalovaným.11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Listinu označenou jako vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek pak soud jako důkaz pro nadbytečnost neprováděl, neboť tato neobsahovala žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu (úročením pohledávky se soud v daném případě v rámci právního hodnocení vůbec nezabýval – srov. odst. 20 a násl. tohoto rozsudku).12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:13. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že mu žalobkyně poskytne částku 70 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaný žalobkyni doposud zaplatil 132 600 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do , datum, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ10“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.16. Dle § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.17. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:19. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.20. Dále podepsaný soud konstatuje, že optikou eurokonformního výkladu § 9 odst. 1 ZoSÚ10 s přihlédnutím k požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, nutno dospět k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 ZosÚ10 způsobuje absolutní nepla